Kdysi se tradovalo, že děti a mladiství depresí trpět nemohou. Výzkumy posledních let dokazují opak. Onemocněním údajně trpí více než dvě procenta dětí mladších dvanácti let a v období puberty jde až o pět procent mladistvých, tedy jedno dítě v každé třídě školy.
ROZPOZNÁNÍ
Dětské deprese mají obvykle odlišné projevy než deprese dospělých, což často znesnadňuje jejich diagnostiku. Projevy onemocnění se u dětí navíc liší i v různých vývojových období.
„Zatímco deprese v předškolním a mladším školním věku se bude nejčastěji projevovat například psychosomatickými problémy – dítě bude často bolet břicho nebo hlava bez zjevného somatického nálezu, u dětí starších se deprese může projevovat poklesem zájmu o běžné aktivity, ale též zvýšeným výskytem problémového chování, jako je třeba chození za školu. Projevy jsou natolik různé, že není možné jednoznačně vyjmenovat spolehlivé indikátory, při nichž by měli rodiče zbystřit,“ říká doc. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D. (www.detskypsycholog.cz).
Obecně platí, že největším odborníkem na dítě jsme my rodiče. Téměř vždy cítíme, že s ním není něco v pořádku. Důležité je s potomkem mluvit. Pakliže se objeví problém, který přesahuje naše rodičovské zvládání, měli bychom vždy vyhledat odborníka.
Rozeznat depresi jako onemocnění a pubescentní splín je také nesnadné. „Puberťák má ve svém přednastavení být trochu depresivní. Je ovšem rozdíl mezi občasnou depresivní náladou a setrvalým depresivním stavem. Tedy: Když váš puberťák občas upadne do pubescentní deprese, kde nic nemá smysl a ‚všichni jsou úplně blbí‘ a pak vyrazí s kamarády ven a vše je zase ‚v pohodě‘, je to v pořádku. Jestliže se se svými depresivními náladami uzavírá v pokoji, přestává se zajímat o své okolí a vy jako rodiče cítíte, že už to není jen chvilková nálada, pak to můžeme být opravdu deprese,“ vysvětluje psycholog Radek Ptáček.
