12. ledna 2019
Doby, kdy Češi četli v supermarketech jen cenovky, jsou pryč. Dnes už většina z nás sleduje minimálně datum, do kdy lze potravinu bezpečně zkonzumovat. A roste počet těch, kteří chtějí nakupovat „zdravě“. Co všechno si můžeme, často „bleším písmem“ na etiketě přečíst?

1. Název, adresa a značka výrobce

Dobrá pověst je i v potravinářství hodnota, která se těžko nabývá a lehko ztrácí. Spokojenost se značkou vede k loajalitě, k opakovaným nákupům. V opačném případě musí zákazník z obalu vyčíst, koho kontaktovat kvůli reklamaci nebo kde získat další informace o výrobku.

2. Název výrobku

Název musí být takový, aby si ho spotřebitel nemohl nesprávně vykládat. Proto se například různé výrobky, které nemají dostatečný obsah kakaového prášku (nejméně 25 % celkové kakaové sušiny) nemohou jmenovat čokoláda, ale pouze kakaová pochoutka. Informovaný spotřebitel si pak těm „pochoutkám“, které obsahují nezdravé nevýhodné tuky, raději vyhne.

3. Čisté množství

Ať už se uvádí v jednotkách objemu (ml, l) nebo v jednotkách hmotnosti (g, kg), spotřebitel by měl přesně vědět, jestli v „pytli“ kupuje „zajíce“ nebo jen „zajíčka“. Na kvantitě, aspoň v baleném zboží s etiketou výrobci, šidit prakticky nemohou.

Náš tip: Ochutnejte domácí superpotraviny

4. Trvanlivost

Použitelnost („spotřebujte do…“) se používá u čerstvých potravin podléhajících rychlé zkáze. Naproti tomu termín „minimální trvanlivost“ je uváděn u potravin, které jsou bezpečně konzumovatelné déle (rýže, koření apod.). Žádné datum trvanlivosti nemusí mít: lihoviny, vína, čerstvé ovoce a zelenina, čerstvé pečivo, sůl, cukr, ocet.