15. srpna 2017
Pšenice špalda, ze které se dělá špaldová mouka, zažívá v poslední době renesanci.

Špaldu pěstovali před více než 8000 lety Asyřané, Egypťané, Germáni nebo Keltové. Z jídelníčku našich předků ji vytlačila až šlechtěná pšenice, která přinášela vyšší výnosy.

V současnosti se špalda vrací, protože má oproti klasické pšenici mnoho výhod. Tou první je už samotné pěstování – dá se pěstovat i na místech, kde klasická pšenice nepřežije. Je totiž odolná vůči nepřízni počasí, škůdcům a chorobám. Jedná se tak o velice oblíbený produkt tzv. organického zemědělství.

Druhou nespornou výhodou je, že špalda obsahuje více vitamínů a minerálních látek než mouka klasická. Jde například o železo, zinek, magnézium nebo vlákninu, která pomáhá k správnému pohybu střev a metabolizaci cholesterolu a cukrů.

Dále v ní najdeme vitamíny A, B, C, D, E a trávící enzymy. Špalda je lehce stravitelná a má nižší toxicitu pro alergiky. Mohou ji jíst i někteří lidé s alergií na pšenici, kterou však nezaměňte s celilakií. Špalda obsahuje lepek, a proto se nehodí při bezlepkové dietě.

Mohlo by vás zajímat: Jak vypadá zdravý chléb?

Špaldová mouka přidává pokrmům příjemnou a lehce oříškovou chuť. Nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu a můžete s ní nahradit klasickou mouku v jakémkoli receptu. Pokud máte špaldová zrna, můžete z nich uvařit tzv. „špaldoto“, což je vlastně rizoto, kde rýži nahradíte právě špaldou.

Praží se z ní také špaldová káva, která je bez kofeinu a má jemnou chuť. Jedna švýcarská značka piva používá špaldu jako sladovou přísadu.