Býval sebevědomý, nezávislý, tvrdil, že se nikdy nebude ženit a že děti jsou až dalekou budoucností. Kromě každodenního sexu ho bavilo pařit, studovat novinky od Applu, řídit rychlá auta a vyjíždět s kamarády na „road trips“. Jeho největší emoční pouto se vázalo k jeho oblíbenému fotbalovému klubu... Dnes je Jiří ženatý. Má dvě malé děti. Sporťák pro dva vyměnil za rodinný sedan. Jeho oblíbené „road trips“ se smrskly na několikakilometrový okruh domov-školka-nákup-domov.
Místo jeho milovaných Chemical Brothers se audinou vesele v rytmu jízdy nese Tluče bubeníček... Když zajede autem do garáže a odkšíruje děti z autosedaček, čeká ho doma vaření večeře a drobná oprava plynového kotle... Co se to Jiřímu stalo? Nic zvláštního. Jen se jednoho dne zamiloval do Lenky. A ona do něj. Měl dobrou práci – počítačový analytik u obří nadnárodní korporace, ona měla svou vlastní keramickou dílnu. Byli oba tak zamilovaní, že se ihned shodli, že by bylo skvělé udělat si mimino.
Nejdřív jedno, rok a půl na to druhé. On přišel o práci, ona musela zavřít keramickou dílnu a vzít práci v bance, která k ní přišla jako smilování boží – s hypotékou na domek u Prahy, kterou si vzali, by to s příjmem z prodeje hrnků a zvonečků nešlo. A milý divoký Jiří skončil v domácnosti...
(Ne)úplně spokojený jiří
„Žijeme v malé vesnici u Prahy a muž na mateřské je tady pořád ještě pro mnoho lidí něco jako návštěvník z jiné planety,“ říká Jiří. „Zvykl jsem si. Beru to tak, že jsme se dostali do těžké finanční situace, a tohle řešení bylo to nejlepší, co jsme dokázali vymyslet. Někdy se cítím hrozně – třeba když musím brát peníze mé ženy, abych jí mohl koupit dárek... Nedávno jsem byl s dětmi v dětském klubu. Znáte to – deštivý den brzy z jara, s dětmi není možné vylézt ven a doma už je to na palici. Využijete tedy programu některého z takových zařízení...
Byly tam samé ženy. Řeči o říhání a biopřesnídávkách pro chlapa nic moc, ale ještě mnohem horší bylo, když ty ženy začaly rozebírat všechny muže ze sousedství. Kdo je sexy, kdo má pleš, kdo kolik bere... Co jsem k tomu mohl dodat? Pak se jedna z maninek začala vyptávat: Jestli jsem v domácnosti? A co všechno kromě výměny plenek dělám? Vařím? Uklízím? Byl jsem pro ni exot, předmět vědeckého výzkumu. V takových chvílích mívám chuť od toho utéct, ale vím, že to neudělám. Miluji svou ženu a naše děti, jsou mi přednější než povrchní názory místních drben. A protože se mi rýsuje zajímavá pracovní nabídka, naše role se snad zase vymění.“
