2. srpna 2017
Ačkoliv všichni toužíme strávit zasloužené volno v absolutním klidu, nejraději vzpomínáme na prázdniny, které proběhly tak nějak nestandardně. K dobrým historkám totiž trapasy, vztek i slzy patří.
1 / 4

Děti jsou radost, zvlášť když leje

S dětmi jsem začala pozdě, v devětatřiceti. Synové jsou dva roky od sebe. Přiznávám, že jako šťastná, ale ‚stará‘ ­matka nemám energie na rozdávání. Nevím tedy, co se mi stalo s mozkem, když jsem ono léto přistoupila na manželův nápad vyjet si na pronajatou chalupu v Beskydech společně s jeho ­sestrou Zdeňkou, která zůstala sama s třemi potomky ve věku od čtyř do deseti let. „Nebojte, holky, odpočinete si. Vymyslím pro děcka program a utahám je,“ ukecal mě manžel. Následovaly báječné dva týdny. Nelilo jen první den, kdy jsme přijeli. Švagrová, šťastná, že si může odfrknout, se celou dobu vyhýbala plotně širokým obloukem. Děti si občas hrály, mnohem častěji se ale praly, protože na sebe žárlily. Třetí den se manžel musel nečekaně vrátit do práce a samozřejmě odjel autem. Švagrovou chytla migréna, která ani po několika dnech nepolevovala. Nedalo se nic dělat, tahala jsem opláštěnkovanou smečku dětí ven, když pršelo jen o trochu méně. Z těchto procházek všechny ­ratolesti samozřejmě nastydly. Volné chvíle jsem trávila vařením, mytím nádobí a úvahami o rozvodu. Švagrová ovšem dodnes nostalgicky vzpomíná, jak to tenkrát bylo super!  Lucie Stehlíková (48)

Čtěte také: Ještě lepší dovolená!

1 / 4