Z jachty neutečete, myslete na to!
Měli jsme s manželem krizi. Dlouhou, nekonečnou... Rozhodli jsme se ji vyřešit na dovolené snů – na jachtě.
Byl to spíš manželův sen než můj, už jen proto, že jsem neplavec, ale chtěla jsem udělat krok ke smíření, tak jsem na ten nápad kývla.
Nalodění proběhlo na Elbě, odkud jachta vyplouvala na třítýdenní plavbu směr Korsika a Sardinie. Spolu s námi na dvanáctimetrovou loď nastoupil ještě další manželský pár, který jsem po pár minutách společného postávání na molu tipovala na novomanžele, protože se po sobě neustále sápali. To my se od sebe s mužem drželi dál. Možná až moc, protože kapitán, Ital Marco, který nás na palubě vítal, vůbec nepochopil, že patříme k sobě.
Plavba probíhala parádně, alespoň pro mě, protože manžel si první dva dny protrpěl s mořskou nemocí. Blil jak Alík, dokud jsme kvůli němu nepřirazili k jednomu z malých ostrůvků, aby mohl na pevné zemi opět nabýt ztracené rovnováhy. Pak už bylo líp. Ale sbližování se stále nekonalo, naopak. Stísněné prostory měly na nás dva doslova zničující vliv. Vysloveně jsme od sebe utíkali. Když se manžel opaloval na zádi, já se uhnízdila na přídi a opačně. Nejdřív mi to bylo líto, bylo mi i trapně před zbytkem posádky, ale nevypadalo to, že by se naše nepohoda kromě mě ještě někoho dotýkala. Manžel si zvykl trávit dlouhou chvíli na moři rybařením, u kterého mě nepotřeboval, a popíjením alkoholu, což mě vytáčelo. Jeden den se na prudkém slunci opil tak, že padl „do kómatu“ už v poledne. Vážně super dovolená. Kdybych mohla z lodi vystoupit, udělala bych to. S „novomanželi“ nic nebylo, ti do sebe byli stále zakouslí a dny trávili v kajutě, asi víte čím. Ostatně – loď měla co dělat, aby udržela kurz. Když to ti dva rozbalili, rozkomíhali celou jachtu. Před šibalsky se usmívajícím Marcem jsem kroutila očima, přitom jsem jim záviděla. Moc... Tomu říkám dovolená na jachtě a ne ta naše trestná rybářská výprava!
Z nudy, rozhodně ne ze zájmu, jsem se začala víc bavit s kapitánem. Přivítal to, určitě také díky nedostatku jiné zábavy. Učil mě kormidlovat, vázat uzly, vysvětloval mi, která plachta je k čemu... Až později jsem s překvapením zjistila, že má moc hezké zuby, pevné tělo a miluju, když na mě s úsměvem mrkne. Začala jsem se o něj zajímat víc. Jednu noc jsem nemohla spát, přiopilý manžel chrápal tak nahlas, že to zkrátka nešlo. Vyškrábala jsem se na palubu a zahlédla Marca. Zamířila jsem k němu. Neumím vysvětlit, jak je možné, že jsme se na sebe podívali a vzápětí se objímali. A tím to samozřejmě neskončilo. Byla to nádhera nechat se ničit vášní jak tuto noc, tak mnohé další. Náhle jsem prožívala i já dovolenou snů. Všechno nabralo rychlý spád. Manžel se vracel z Korsiky trajektem a ze mě je už přes rok italská novomanželka. A umím i plavat!
Kateřina (33)
