Většině z nás odmala vštěpovali, že je správné odpustit tomu, kdo nám ublížil. Ať už to byl bratříček, který vám zničil nejoblíbenější panenku, nebo kamarádka, když vás zapomněla pozvat na oslavu narozenin. S tímhle
názorem by souhlasila většina psychologů. Odpuštění je nejen správné z morálního hlediska, ale je velmi důležité pro psychiku. Zakopání válečné sekery s sebou nese spoustu pozitiv – sníží se vám tlak, zpomalí tep, zmírníte deprese a prodloužíte si život. Tohle snad stojí za to, abyste v sobě přestala živit vztek a necítila se ublížená, dotčená, rozladěná…
Co když to ale za to nestojí? Co když dotyčnému odpustit nedokážete? Znamená to, že jste špatná? Nebo snad dokonce zlá? Lze vaše jednání omluvit? Možná bychom konečně potřebovaly slyšet, že svým nepřátelům odpouštět za každou cenu nemusíme. Že je někdy zdravější neodpouštět...
Jak nejlépe odpouštět
Proces odpouštění má čtyři fáze – první reakci, pochopení situace, obnovení vztahu a usmíření. Příklad: Když vás něco pořádně naštve (dítě třeba rozbije televizi), vyjádříte emoci, kterou v daný okamžik pociťujete. Křičíte na dítě. Pak se přesunete do fáze pochopení a snažíte se zjistit, co se stalo – možná jen nešťastná náhoda, kluk mrsknul tím svým novým autíčkem tak prudce, že rozbil obrazovku. Fajn, to se přece může stát. Vztah následně obnovíte poměrně snadno, záleží na situaci. Často stačí věrohodné ujištění, že už se to nikdy nestane. Uvědomte si, že jste potomka právě pěkně seřvala a zakázala mu v dohledné době kdeco. Můžete si být dost jistá, že se to nebude opakovat. Tak to nechte plavat a neužírejte se. Jste sice naštvaná, ale za pár dní mu stejně zase všechno dovolíte. Neboli mu odpustíte. Důležitou roli hraje čas – hodinu starý prohřešek prominout nedokážete, ale pozítří už to půjde.
Není nevěra jako nevěra
Když vás podvede přítel, snáz mu odpustíte jednorázový úlet než dlouhodobý vztah. Jako příklad si vezměme Marii – je jí 36 a před rokem zjistila, že se její muž vyspal s nějakou ženskou. „Zranilo mě to,“ říká. „Udělal chybu, ale byla to jedna noc a ta nemůže smazat sedm let manželství.“ Na druhou stranu tu máme případ Jany. Je jí 42, vdala se před jedenácti lety a manžel ji celou dobu podváděl. „Nakonec jsem si uvědomila, že už mu nedokážu jeho přísahy věřit. Pokaždé tvrdil, že to bylo naposled, ale podváděl mě klidně dál.“
Takhle tedy vypadá odpouštění: Může být extrémně snadné, ale také skoro nemožné.
Čtěte také: Podvedl vás? Držte emoce na uzdě!
Kdy raději neodpouštět? Čtěte dál!
