30. května 2017
Již tento víkend si nenechte ujít Okoř se šťávou 2017. Zjistili jsme, jak se těší Hana Zagorová.

Je  máj,  lásky  čas,  jak  na  Vás  tohle  období  působí?  

Nádherně,  pokud  nepadají  z  nebe  provazy  deště,  tak  je  to  super.  Vlívá  to  životní  optimismus  a  to  já   moc  ráda.      Stačíte  si  vůbec  to  pěkné  počasí  užít,  nebo  jste  plně  pracovně  vytížená,  že  moc  času  nezbývá? Mám v  podstatě  pořád  pracovní  období,  zrovna  jsem  přiletěla  ze  slovenského  turné  kde  jsem  byla   celý  týden.  Je  pořád  co  dělat.  Naštěstí  je  to  moc  fajn  a  mám  hodně  koncertů.  Spíš  ubírám,  než  abych   měla  touhu  přidávat,  protože  toho  je  opravdu  dost.     

Máte  teď  spíše  tvořivé  období,  nebo  většinu  času  věnujete  koncertování?  

Teď  mám  v  tom  svém  tvořivém  úsilí  maličinko  pohov,  protože  jsem  se  rozhodla,  že  letos  nevydám   desku,  ale  až  příští  rok.  Najednou  mám  v  podstatě  takový  pocit,  že  něco  zanedbávám,  jak  jsem  zvyklá   hrozně  moc  pracovat.  (úsměv)  
To  tvůrčí   období   je   teď   malilinko   utlumený,   protože   dělám   praktické  věci, koncerty a zavřená ve studiu budu až  příští  rok.    

Napsala  jste také   plno   textů   k  písničkám.   Vypozorovala   jste   na   sobě   nějaký   řád,   že   byste   např.   nejraději  tvořila  ráno,  nebo  večer?  

Řád  to  teda  rozhodně  nemá,  protože  nejsem  profesionální  textař,  ačkoliv  jsem  jich  napsala  kolem   devadesáti-­‐  ale  to  je  proto,  že  žiju  tak  dlouhý  život.  (smích)  
Ta  múza  je  velmi  nevyzpytatelná,  ale  v  každém  případě  si  vybírám  písničky,  které  chci  otextovat  a   nedělám  věci  na  objednávku,  protože  myslím,  že  bych  to  ani  neuměla.     

Vím  o  Vás,  že  jste  napsala  texty  např.  panu  Gottovi,  paní  Pilarové  a  dalším,  jak  tyto  spolupráce   vznikly? 

  To  jsou  jen  takové  výlety.  U  toho  Karla  to  bylo  velmi  jednoduché,  protože  jsem  dala  celý  devizový   příslib  za  cestu  do  Londýna,  kde  jsem  viděla  v  premiérovém  obsazení  muzikál  Cats  a  tam  jsem  slyšela   tu  překrásnou  písničku  Memory,  kterou  si  potom  všichni  zpívali,  když  vyšli  z  divadla.  To  byl  fenomén,   který   jsem   nikdy   před   tím   v  životě   nezažila.   Přijela   jsem   potom   do   Prahy,   napsala   text,   zavolala   Karlovi  a  řekla  mu,  že  jsem  slyšela  písničku,  kterou  určitě  musí  on  nazpívat,  protože  to  je  pro  velký   hlas  a  tak  vznikla  písnička,  která  se  jmenovala  Bílá.     

Když  zavzpomínáte  na  nejrůznější  spolupráce,  ať  už  to  byly  texty,  duety,  s  kým  se  dařilo  lehce  a  na   na  spolupráci  s  kým  ráda  vzpomínáte?  

Řekla   bych,   že   se   dařilo   lehce   docela   všechno,   protože   jsem   paličatý   člověk,   který   se   nenechá   přesvědčit   do   něčeho,   do   čeho   se   mu   nechce.   Když   jsem   s  někým   spolupracovala,   tak   to   bylo   požehnáno  tím,  že  to  byl  člověk,  který  byl  sympatický,  nebo  už  jsme  se  znali  před  tím.  V  případě  např.   Drupiho  to  byl  člověk,  kterého  jsem  slyšela  předtím  jen  v  rádiu  a  hrozně  jsem  ho  obdivovala  pro  jeho   nádherný  hlas.  Nepamatuji  si  v  podstatě,  že  bych  měla  nějaké  problémy  s  nějakou  spoluprací.     

Vedle  zpívání  a  psaní  textů,  umíte  hrát  na  nějaký  hudební  nástroj?     

Ne,   v  tom   jsem   nepolíbená.   Dlouhá   léta   jsem   hrála   na   piano,   ale   nevím,   jestli   bych   si   teď   k  němu   nesedla  třeba  obráceně,  protože  se  mu  vůbec  nevěnuji.  (smích)       

Tak  jakým  způsobem  se  nabíjíte  a  relaxujete?    

V  tom  to  mám  docela  jednoduché,  protože  mám  muže,  který  jezdí  hodně  po  světě  a  jezdí  do  těch   nejlepších  operních  domů  a  protože  každá  ta  inscenace  když  se  vytváří,  tak  trvá  takových  šest  týdnů,   tak  za  ním  vždy  jedu  minimálně  na  těch  čtrnáct  dní.  Když  je  to  za  oceánem,  tak  jezdím  i  na  měsíc,  to  si   dovoluji.  Pak  mě  čeká  šílená  práce,  protože  to  musím  samozřejmě  všechno  dohnat,  abych  uspokojila   také  to  své  já,  kapelu  i  Petra  Rezka,  se  kterým  spolupracuji  na  běžných  koncertech  i  koncertech  v   Lucerně.  
Vždycky   říkám,   že   dělám   koncerty,   které   jsou   větší   a   koncerty   které   jsou   veliký,   kam   řadím   právě   Lucernu,  která  je  úžasná  a  absolutně  nesrovnatelná  s  ničím.     

Vy  sama  posloucháte  jakou  hudbu?  Posloucháte  i  současnou  hudbu?     

Ano,  poslouchám  i  naše  nové  zpěváčky,  ale  musím  říct,  že  když  mám  tolik  práce,  jako  např.  teď,  kdy   mám  v  první  polovině  měsíce  dvanáct  koncertů,  tak  mám  ticho.  To  je  opravdu  ta  moje  nej  hudba,   protože  to  by  už  moje  uši  možná  nevydejchaly.     

Vaše  životní  nátura  je  jaká?  Jste  spíš  skřivan,  nebo  sova?  Jak  máte  nastavený  tento  biorytmus?  

Vždycky  říkám,  že  můžu  v  životě  všechno,  ale  musím  se  vyspat.  Je  to  jedno,  jestli  se  vyspím  z  kraje   večera,  nebo  brzy  ráno,  takže  si  myslím,  že  jsem  v  tom  docela  přizpůsobivá.     

Vystupujete  v  sálech,  ale  také  venku.  Kde  se  Vám  hraje  lépe?  

Víte,  já  vždycky  říkám,  že  ti  lidé  jsou  vlastně  stejní,  ať  už  je  to  venku,  v  sále,  nebo  někde  v  divadle.   Záleží  na  tom,  co  těm  lidem  dáte  a  zda  jsou  spokojení  tím,  co  jim  dáváte.  Lidé  ví,  na  co  jdou  a  to  je   ten  základ.  Když  publiku  dáte  to,  co  chce,  tak  je  v  podstatě  vždycky  hodně  podobné.       

Už  v  minulém  roce  jste  hrála  na  jednom  velkém  festivalu,  tento  rok  budete  hrát  na  festivalu  Okoř   se  šťávou.  Jak  se  na  toto  místo  těšíte?  

Těším  se  a  těšit  se  mohou  i  diváci  na  nové  písničky  a  samozřejmě  i  na  ty  staré,  prostě  na  všechno.   Loni  jsem  zpívala  na  Benátské  noci  a  skutečně  to  pro  mě  byl  nezapomenutelný  zážitek.  Novináři  se   mě  ptali,  jestli  nemám  trochu  obavy  z  toho  jiného  publika,  ale  ne  opravdu  nemám,  protože  si  myslím,   že  publikum  je  více  méně  stejné,  když  jim  dáte  to,  co  chtějí,  pak  nemůže  být  problém.  Bylo  tam  snad   patnáct  tisíc  lidí,  nevím  přesně  kolik,  ale  bylo  to  moc  fajn.

Byla  jste  na  tom  místě  někdy,  např.  na  výletě?  

Byla  jsem  tam  kdysi  s  Petrem  Hapkou.  Jinak  ale  musím  říct,  že  tím  místem  jsem  docela  nepolíbená.   Když  budu  mít  příležitost  a  čas,  tak  si  to  místo  moc  ráda  užiju.     

Byla  jste  několikrát  oceněna  zlatou  slavicí,  jaký  to  je  pocit?  

Devět!  Devět!  Je  to  krásný  pocit,  protože  to  je  cena  popularity  a  lidi  vás  mají  rádi  a  mají  rádi  to,  co   děláte.   Jsem  moc  ráda,  že  mi  diváci  zachovávají  přízeň,  moc  si  toho  vážím.     

Jak  vypadají  vaše  koncerty  v  současné  době?  Hrajete  své  staré  známé  písničky,  nebo  spíš  ty  nové?  

I  to  i  to.  Je  to  takový  mix.  Bez  těch  starých  písniček  by  mě  lidi  nepustili  z  podia  a  ten  koncert  by  trval   šíleně  dlouho,  kdybych  se  rozhodla  hrát  jen  samé  nové  věci. 

Chtěla  by  jste  něco  vzkázat  svým  příznivcům?  

Moc  se  těším  na  diváky  a  doufám,  že  oni  se  těší  na  mě.