1. První zmínky o makronkách se objevují v italských klášterních spisech z 9. století. Benátští mniši tehdy křehké cukrovinky nejen sami vyráběli, ale i prodávali. Šlo o jednotlivé kousky „sušenek“ z bílků a mandlové mouky – bez příchuti a náplně.
2. Do Francie se italský vynález dostal v roce 1533, a to díky Kateřině Medicejské, Italce provdané za francouzského krále Jindřicha II. Ta si totiž bez makronek nedokázala život představit. Z královského dvora se pak sladký zázrak postupně rozšířil i na šlechtické stoly: Poprvé se o makronkách zmiňuje v roce 1552 francouzský spisovatel François Rabelais, a to v románu Le Quart livre (Čtvrtá kniha). Zajímá vás první oficiální recept na makronky? Vychází v anglické kuchařce až v roce 1725.
3. Teprve v 19. století se makronky začaly ochucovat likérem, kořením či marmeládou. S nápadem slepit dva kousky sušenek pomocí krému, tedy do takové podoby, jakou znáte dnes, přišli až začátkem 20. století ve francouzském cukrářství Ladurée na Champs-Élysées. Dodnes tenhle podnik patří mezi nejznámější výrobce makronek na světě, přičemž na limitovaných edicích značka spolupracuje s nejslavnějšími světovými návrháři a módními domy (Lanvin, Marni, Christian Louboutin, Sonia Rykiel) či filmaři. V roce 2006 si třeba jejich makronky „zahrály“ ve snímku Marie Antoinetta, o tři roky později pak značka Ladurée otevřela jednu ze svých cukráren na pařížském zámku Versailles.
4. Chcete si makronku sama vyrobit? K tomu vám sice postačí jen vyšlehané bílky, mandlová mouka, cukr (mix krupice a moučkového) plus voda a špetka soli, dávky však musíte opravdu přesně odměřit a do trouby vkládat vytvarovaná kolečka o průměru 3 cm až ve chvíli, kdy na plechu trochu zatuhnou.Předtím je posypte třeba mletou skořicí, kakaem nebo drcenými pistáciemi. Pečou se asi 30 minut. Ideálně upečená makronka by měla jít od plechu krásně odloupnout. Plnit můžete až druhý den. Hodí se krém z másla, smetany i mascarpone, ale taky džem či nutella. A ještě jedno znamení, že jste tyhle oblázky vyrobila dobře: Povedená makronka je krásně zaoblená, bez prasklin a nechybí jí „nožička“ – nafouknutá dolní část, která vám povyskočí během pečení. Makronky navíc lehce křupají, přitom jsou na povrchu hladké, uvnitř vláčné a křehké. Ty pravé se vám doslova rozpustí na jazyku.
5. Makronky se prodávají se spoustou příchutí, nejoblíbenější je vanilková, čokoládová nebo pistáciová. Největší popularity se těší samozřejmě ve Francii. Tam pořídíte dokonce i paštikové či levandulové varianty. A sladké potěšení objevili i Japonci, ti si ho s oblibou vylepšují zeleným čajem.
