15. května 2017
Od roku 1994 slaví celý svět 15. květen Mezinárodní den rodiny. Smutné je, že některé děti v prvních dnech a letech života nemají tušení, co to rodina je a kolik lásky a štěstí dokáže dát.

Pamatujete, když jste poprvé viděli jeho úsměv v zavinovačce, když řeklo první slovo, namalovalo první obrázek? Radostné rodinné okamžiky patří mezi nejšťastnější a nejdůležitější v životě. Smutným faktem ale zůstává, že některé děti v prvních dnech a letech života vůbec nemají tušení, co to rodina je a kolik lásky a štěstí dokáže dát.

Řeč je o dětech v kojeneckých ústavech, které nemají možnost zažít věci, které se dějí pouze v rodině. A právě dnes, 15. května – v Mezinárodní den rodiny – bychom rádi mysleli zejména na tyto děti, které na svou milující rodinu stále čekají. Bohužel, i navzdory kritice ze strany světových organizací, jako je Unicef, Světová zdravotnická organizace či Výbor OSN pro práva dítěte, jsme poslední postkomunistickou zemí, která připouští umísťování novorozenců do ústavní péče. Ročně je jich do kolektivních zařízení pro nejmenší děti přijato téměř dva tisíce.

Naštěstí se ale najdou lidé, pěstouni, kteří se rozhodnou dát takovým dětem naději. Ať už se rozhodnou být pěstouny přechodnými či dlouhodobými a z jakéhokoliv důvodu, má díky nim spousta dětí naději na radostné dětství a lepší start do života. Musíme také ocenit každou z neziskových organizací, která pěstounské rodiny podporuje. Více než 60 jich sdružuje Asociace Dítě a Rodina, na kterou se může obrátit každý, kdo zvažuje poslání pěstouna.

PŘÁNÍ DĚTEM

„Přeji všem dětem, aby měly možnost vyrůstat v milující rodině. Aby až vyrostou, měly vzpomínky na to, jak je maminka učila pouštět draka a táta péct buřty, jak je rodiče vedli poprvé do školy a jak jim mávali při odjezdu na letní tábor. Aby měly možnost si pamatovat, jaké to je přivinout se k mámě, když si rozbijí koleno, a společně s tátou opravit oblíbenou hračku. A jak voní buchty od babičky. Bohužel, ne všechny děti mají možnost takové běžné věci prožít. A proto přeji všem dětem, aby pokud nemohou vyrůstat ve své rodině, měly to štěstí a vyrůstaly v rodině náhradní. Rodina je pro dítě ten nejdůležitější vesmír. A o ten žádné dítě nesmíme připravit.“ (Petra Kačírková, ředitelka neziskové organizace Lumos)

„Přála bych každému dítěti, aby mohlo vyrůstat v milujícím a trvalém prostředí rodiny a mělo možnost navázat pevný a bezpečný vztah s jednou osobou. A to se může stát pouze v rodině, ať už biologické nebo náhradní. Potencionálním pěstounkám bych chtěla vzkázat, aby si nejprve zjistily všechny potřebné informace týkající se péče o ohrožené děti. Ať už skrze organizace, nebo rodiny, které již o opuštěné děti pečují. Nejdůležitější je uvědomit si svou vnitřní motivaci, možnosti a schopnosti přijmout opuštěné dítě, často i se složitou minulostí. Za dobu své praxe jsem poznala mnoho báječných náhradních rodin, které se pro tuto cestu rozhodly a poskytly svůj domov, lásku a zázemí dítěti, které to potřebovalo.“ (PhDr. Věduna Bubleová, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina)

„Pěstounkou jsem se stala proto, že mi tento způsob péče o ohrožené děti přišel jako nejlidštější, nejlaskavější a nejšetrnější. Největší radost jsem měla, vždy když nám děti začaly kvést před očima a také vždy, když jsme je předávali do milující náruče natrvalo. Dětem v kojeneckých ústavech bych moc přála zažít láskyplnou náruč a péči jedné stálé osoby, protože láska a naplňování potřeb jsou základními stavebními kameny, které dítěti umožní, aby se správně vyvíjelo a aby se z něho stal dobrý člověk.
Potencionálním pěstounkám bych chtěla vzkázat, že je to sice práce náročná, připraví vás o klidný spánek, volný čas, hodně fyzických i duševních sil, ale přinese vám obrovské množství lásky, kterou dáváte dětem a ony jí dávají vám. Vzniká cirkulace lásky, a to vám jen tak nějaké povolání nepřinese.“ (Lenka Cingrošová, pěstounka na přechodnou dobu, dříve režisérka v ČT)