Většina z nás není ze změn nadšená. „Prostě mám strach,“ přiznává osmadvacetiletá Eva a pokračuje: „Vždycky, když přijde něco nového, představuju si to nejhorší, co by mohlo nastat. Asi je to obranná reakce, aby mě žádný průšvih nezaskočil.“ Máte stejnou strategii? Napadlo vás ale někdy, že se kolikrát nervujete úplně zbytečně? To koneckonců připouští i Eva a přidává k dobru svou historku: „Šéf mi nedávno přidělil klientku, o které se šuškalo, že je to ‚pěkná megera‘. Když jsem s ní šla na schůzku, měla jsem žaludek až v krku. Nakonec se ukázalo, že paní pochází ze stejného města jako já. Hned jsme měly společné téma a setkání jsem si docela užila.“
Věřte v dobré konce
Stalo se vám někdy něco podobného? Podle psycholožky Jiřiny Hlouškové nejde o nic zvláštního. Říká se přece, že strach má velké oči, a když ho pravidelně přiživujete svými obavami a představami, jen povyroste. Co tedy dělat? „Američané mají hlášku: Skoč a záchranná síť se objeví. Zkrátka zkuste jednou věřit, že ať se stane cokoli, dopadne to dobře. A kdyby ne? Tak se určitě najdou lidé, kteří vám pomůžou,“ radí psycholožka a dodává: „Čím dříve poznáte věc či osobu, které se bojíte, tím lépe pro vás. Nakonec třeba jako Eva zjistíte, že situace není tak dramatická, jak se vám na první pohled zdálo,“ dodává.
