Teorii tří pilířů, o které se naše psychika opírá, razí pražský lékař, psycholog a arteterapeut Radvan Bahbouh. Vlastně je to naprosto jednoduché. Tak proč jsme tak často bez nálady a skeptické?
Tíha přítomnosti
Paradoxně nám nejvíc motá hlavu přítomnost. Užívat si ji tak nějak neumíme, protože se to poněkud vylučuje se středoevropským pojetím zodpovědnosti. Odmala je nám vtloukáno do hlavy, že se musí hlavně myslet na zadní kolečka a pracovat tak, aby byly lepší zítřky. „Když se podívám do spíže na ty řady sklenic se zavařenými kompoty, zeleninou, okurkami a džemy, cítím až fyzickou rozkoš. Jsem normální?“ ptá se čtyřicetiletá účetní Jana, která část letní dovolené prozavařuje. Normální to podle psychologů je. Přípravami na horší časy (tedy až v zimě neporostou maliny a houby) se zbavujeme úzkosti z neznámé, neuchopitelné budoucnosti. Rezervy – ať kompotované nebo finanční – totiž uklidňují. Jen to nesmíme přehnat, a jak říká psychiatr Radkin Honzák – pro zadní kolečka nezapomínat na přední. „Navzdory tomu, že mohou přijít – a ony určitě přijdou – horší doby, nám nic nevezme bohatství skryté v dobře prožitém okamžiku. Pokud tohle víme, můžeme je vyhledávat,“ upozorňuje Radvan Bahbouh.