20. března 2017
O úspěšné sladění pracovního a osobního života se snažily i naše maminky. My to ale chceme jinak. Naše generace už nehodlá obětovat svůj volný čas nebo rodinný život práci.

Doba je rychlá, každý den se na nás valí hromada informací, pracujeme a žijeme pod tlakem a občas povrchně – na detaily zkrátka není čas. Zrychlené prostředí, ve kterém se pohybujeme a pracujeme, nás nutí rychle se rozhodovat a jednat. Tím se ale dostáváme do extrémní zátěže nejen psychické, ale i fyzické. Ukočírovat profesní a osobní život je často nadlidský úkol.

Jak rozložit čas na práci, rodinu, přátele a koníčky?

Většina žen řeší, jak sladit své role a úkoly. „Základem je porozumět svým potřebám a najít spokojenost v rolích vyplývajících z obou těchto prostředí. Žena si musí uvědomit, jaký je její osobní work-life balance, musí si definovat životní priority – co je pro ni důležité a co je překážkou. Jakmile si to ujasní, může s tím pracovat a žít podle svých představ,“ říká konzultantka Martina Jandečková ze vzdělávací společnosti MgC Group, která se zabývá vzděláváním a rozvojem zaměstnanců ve firmách.

Work-life balance je u každého jiný. Každý má jiné priority a požadavky. Maminky chtějí sladit čas na dítě i na práci tak, aby jedno nezasahovalo do druhého a neměly pocit, že šidí dítě ani práci. Jinak vnímá work-life balance vrcholová manažerka se dvěma dětmi a jinak mladá žena z tzv. generace „millennials“.  Právě generace přelomu tisíciletí maže rozdíl mezi prací a osobním životem. Mladí lidé chtějí dělat práci, kterou milují a která je naplňuje. A mezitím si užívat života.

Když se pracovní a soukromý život prolíná

„Mladí lidé žijí prací i mimo firmu, neomezují se jen na pracovní prostory. Ráno jdou sportovat a pracovní úkoly vyřeší třeba večer s kolegy u skleničky. Osobní a pracovní život se jim prolíná. Doba „píchaček“ a práce od do, v jaké žili naši rodiče, jim nedává smysl. Oceňují flexibilní úvazky, home office, možnost vzdělávání a rozvoje a příležitost pracovat s podobně smýšlejícími lidmi. Vyhledávají proto firmy, které mají takovou firemní kulturu. A tomu se musí zaměstnavatelé přizpůsobit,“ dodává Martina Jandečková. A generace třicátníků a čtyřicátníků se od mladších může tento přístup přiučit.