Nejíst po páté hodině večer. Jíst šestkrát denně, zařadit i druhou večeři. Vynechat cukry. Zapomenout na přílohy. Šokovat tělo občasnými půsty. To všechno už tu bylo a to všechno nový trend IIFYM popírá. Podle něj stačí, když si spočítáte potřebný denní kalorický příjem, rozdělíte ho na makroživiny, což jsou bílkoviny, sacharidy a tuky, a v průběhu dne nepřekročíte (ale taky výrazně nepodceníte) povolené množství ani u jedné skupiny. A je lhostejné, jestli si dáte šest menších porcí denně, nebo tři velká jídla. Než se naučíte odhadnout, jak velkou porci máte sníst, je potřeba používat kalorické tabulky a vážit jednotlivé porce.
Většinou trvá zhruba tři měsíce, než si můžete být bezpečně jistá, jak velkou porci si můžete dát. Pro člověka, který je od přírody štíhlý a s nadbytečnými kily si nikdy nemusel dělat starosti, to zní jako krutá otročina. Člověku, který už vyzkoušel ledasco a vždy bez účinku, se nejspíš uleví. Protože se konečně dobře a chutně nají, nebude hladovět, nebude ve stresu, že musí na jídlo pořád myslet, nebude odpočítávat hodiny, aby se konečně směl přiblížit k lednici.
