3. ledna 2017
Vyzvaly jsme vás, abyste nám napsaly svůj nejlepší zážitek z loňského roku. Tři z vašich příspěvků jsme vybraly. Výherkyním gratulujeme a posíláme výhry!

Rok 2016 byl pro mne přelomový. Dokončila jsem vysněnou vysokou školu, kdy jsem zažila stresy při státnicích a pak zadostiučinění a pýchu při promoci. Následně se mi podařilo získat i práci, po které jsem toužila. Rok 2016 byl ve zkratce velmi úspěšný, až mne to samou překvapilo. Ale chtělo to píli, výdrž a samozřejmě podporu rodiny.
Vendula Mikulková (25)

Už jako malé holce mi všichni říkali, že když si budu v životě něco opravdu moc přát, splní se to. Myslím, že to není pravda! Občas v něco usilovně věříme a modlíme se za to, ale ono to nevyjde. A to je život. To je život se vším všudy…
Po tříletém vztahu jsem se rozešla s Martinem. Byl to moc hodný kluk. Opravdu moc hodný. A co si budeme povídat – ti hodní kluci nás zase tak moc nepřitahují. Najednou jsem zjistila, že chci od života víc. Že chci poznat něco nového, zajímavého. Něco, co mě dokáže pohltit. Poznala jsem JEHO. Plešatého, vyrýsovaného, sexy chlapa s chraplavým hlasem. Nikdy jsem nic takového nezažila! Byl štědře vybavený a o dvanáct let starší – tím pádem zkušený. A miloval sex. Díky němu jsem sex začala milovat také. Byl po šestileté známosti, tudíž mi stále dokola opakoval, že nechce žádný nový vztah. Že se budeme jen bavit, užívat si spolu. Souhlasila jsem. Přišlo mi to jako fajn nápad – být svobodná, ale mít stálý, perfektní sex s tímto mužem. O pár měsíců později jsem zjistila, že to zase tak moc dobrý nápad nebyl. Zamilovala jsem se! A bohužel jsem nebyla jediná. Byla jsem jen jedna z mnoha milenek. "Sloužila" jsem čistě jen na sex. Jak ponižující. Přesto, že jsem to věděla, nepřipouštěla jsem si to. Nechtěla jsem tomu za žádnou cenu uvěřit. "Přeci ke mě musí něco cítit, když se mnou tak dlouhou dobu spí…", říkala jsem si. Najednou si našel přítelkyni, ale se mnou dál spal. A pak druhou.. a pak třetí. Měl s nimi "vážný" vztah, ale ke mně se stále vracel. Respektive s nimi měl oficiální vztah a se mnou vedl dál tajný poměr. Vyčerpávalo mě to natolik, že jsem konečně řekla dost. Po pár týdnech, kdy jsme se potkali v baru, mě začal přesvědčovat o tom, že ke mně opravdu něco cítí a že se mnou chce být. A abych mu dala šanci. Že mě již nezklame, že nebudu jeho milenka, ale jeho přítelkyně. Věděla jsem, že je špatné mu na to kývnout, ale asi jsem psychopat, který se rád ničí a který ho tak moc miloval, že slovo NE nedokázal vypustit z úst. Navíc jsem si říkala, že nám to třeba vyjde. Že k sobě patříme… Chodili jsme spolu půl roku. Pár dní po rozchodu jsem se dozvěděla, že mě podváděl a už má zase novou přítelkyni. Překvapující? Ani trochu, já vím! Chtěla jsem přeci jen to, aby mě miloval! Aby nám spolu bylo dobře. Takže si říkám: "Proč se nesplní to, po čem tak moc toužíme? Proč věříme, že se nám přání určitě splní, když na něj budeme každý den myslet a věřit v něj? Proč chceme tak moc něco, o čem stejně víme, že to pro nás není to správné?" Nedokážu si na to odpovědět, ale vím, že přání jsou v životě potřeba. Ať už se vyplní, nebo ne, jsou to pro nás malé motůrky, které nás v životě pohánějí dál. Bez přání bychom neměly žádný cíl. A i přes to, že ta přání nejsou vždy ta správná, posouvají nás dopředu. A i když bych se z tohoto svého příběhu měla poučit, stejně si i nyní zase přeju, aby se do mě jednou zamiloval! Pořád budu doufat, že měla moje maminka pravdu, když mi říkala, že přání se mohou vyplnit, pokud si je opravdu budeme přát. ON pak přijde, bude mě milovat, ale já už tu pro něj nebudu. Možná nebudu mít ani ten příjemný pocit z toho, že se situace otočila, ale jistě budu mít příjemný pocit z toho, že se mi toto přání splnilo.
Markéta Veselá (25)

Loni mě nejvíc potěšila oslava mých třicátin. Jely jsme s mamkou do Prahy, kde jsme nejdřív zašly do zoo, pak jsme dlouho hledaly ubytování, které jsme nakonec šťastně našly. Tam jsme se dívaly na zápas Čechů proti Rusům, druhý den jsme se šly podívat na Karlův most, pak sedly na vlak a jely zpět domů.
Silvie Šustalová (30)