9. prosince 2016
Pod pojmem makrobiotika si představíme klíčky a zeleninu či beztvarou hmotu bez chuti. Ale to je omyl. Makrobiotika v mnohém vychází z receptů a potravin, které znaly a rády používaly i naše (pra)babičky.
1 / 3

Naši předkové do svého jídelníčku často zařazovali jáhly, kroupy nebo houby. Ne proto, že by byli chudí, ale proto, že si byli vědomi jejich užitečnosti pro lidský organismus. Bohužel, postupem času jsme si vypěstovali iluzi, že nejvíce síly získáme z masa a mléka.

„Například hrách a kroupy jsou prastará kombinace luštěniny a obiloviny na českém tradičním talíři. Moderně řečeno esenciální aminokyseliny, které spolu dávají dohromady rostlinné bílkoviny. Ty dodávají tělu potřebnou energii pro regeneraci buněk a jejich dělení,“ vysvětluje nám odbornice na makrobiotiku a zdravý životní styl Lucie Tomášková.

Podle ní je pro náš organismus výborná i kvašená zelenina. „Například kvašené zelí je vyloženě přírodně fermentovaná zelenina. Je naprosto nepostradatelným zdrojem mléčně kvašených bakterií, jež potřebujeme jako základní stavební kámen imunity, která začíná ve střevech. Denně bychom měli ke každému jídlu jíst alespoň jednu lžíci,“ říká.

Ale pozor na kysané zelí z obchodu! To výrobci urychlují devítiprocentní kyselinou octovou a pasterizují. A to prý není zdravé.

Na talířích našich dědů a babiček jsme mohli vidět i různě upravené hlávkové zelí, kapustu s majoránkou a česnekem nebo tuřín, který se dnes začíná vracet na trh. V Čechách se kdysi pěstovala řada dnes již zapomenutých druhů zeleniny či obilí.

„Dokonce se říká, že v jižních Čechách lidé pěstovali obilí podobné rýži. Rýže totiž nemusí nutně růst jen ve vodě, jak si mnozí myslí,“ usmívá se Lucie Tomášková. A čím dalším bychom se mohli inspirovat?

1 / 3