Pokud máte to štěstí a jíte jen jídlo, které si vypěstujete na zahradě bez použití pesticidů, pak máte skvělou šanci, že se potravinářským přidaným látkám vyhnete. Aditiva přidávají a zlepšují potravinám chuť, barvu a prodlužují trvanlivost. „Bohužel se stále málo mluví o negativním vlivu některých látek na lidské tělo. Každý by si měl udělat při nákupu čas a vědět, co hledat a čemu se při vyhnout,“ říká nutriční specialistka Kamila Novotná ze Světa zdraví.
Jak se vyznat v etiketách?
Ač je to k nevíře, tak dnešní potraviny obsahují mnoho chemických a škodlivých příměsí, jako například zbytky pesticidů nebo antibiotik. „Ty jsou ale součástí výchozích surovin, a proto je ve složení od výrobce nenajdeme,“ vysvětluje specialistka. Vyhnout se jim tak je v podstatě zcela nemožné.
„Naopak látky, které do potravin dodává výrobce během zpracování, na obalu být uvedeny musí. Právě tady máte velkou možnost odhalit problematické látky a těmto potravinám se úplně vyhnout,“ dodává odbornice.
Také často v obchodě bádáte, jak přečíst etikety, aby vám nic neuniklo. Není to tak složité. Hned v první řadě platí pravidlo, že čím méně surovin bylo k výrobě produktu použito, tím lépe. Obezřetní buďte ve chvíli, kdy je složení výrobku delší než váš nákupní seznam. Ačkoli si tím možná prodlužujeme dobu nakupování (alespoň zpočátku, než objevíme ty správné potraviny), neměli bychom do košíků vkládat potraviny bezmyšlenkovitě.
Příklad: Čokoláda: neberte výrobky, u kterých je ve složení výrobku na prvním místě uveden cukr, rostlinný tuk a někdy až na konci kakaové máslo a kakao.
Šunka: vybírejte takové, které obsahují zhruba 95 % maso, sůl a koření. Je jisté, že u šunky, která bude obsahovat jen kolem 60 % masa, bude chtít výrobce chybějící procenta doplnit něčím, co vzhled a chuť šunky dostatečně nahradí. Složení tak bude mnohem delší (a nebezpečnější).
Dalším pravidlem je, že ve složení potravin se uvádějí všechny složky v sestupném pořadí. „To znamená, že je na prvním místě ta surovina, které výrobek obsahuje nejvíce,“ varuje Novotná. K tomu se pak přidává ještě jedna povinnost výrobce. Pokud je nějaká surovina uvedena v názvu výrobku nebo vyobrazena na obale, musí být ve složení uveden i její procentuální podíl.
Zajímavost: Věděli jste, že složení nemusí být uváděno u jednosložkových potravin, balených vod bez příchutě s označením sycené, u kvasného octa? Dále také u sýrů, másla, kysaného mléka a smetany, pokud k nim nebyly přidány jiné složky.
