Adventní věnec
Tradici zapalování svíček jako počítání času zbývajícího do Vánoc založil v první polovině 19. století Johann Wichern, který v Hamburku řídil školu pro chudé děti. V roce 1836 vytvořil dřevěný věnec, na němž bylo 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Dnes se používají čtyři svíčky, které by měly být umístěny do kříže, jako symbol Kristova požehnání do čtyř světových stran. Svíčky symbolizují čtyři adventní týdny a jejich světlo je symbolem Krista („Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Jan 8, 12). Věnec by měl být ze stálezelených rostlin, které jsou symbolem života jako takového. Ozdoben by měl být ve fialových barvách, protože fialová je barvou pokání.
Adventní kalendář
Zatímco dnes kupujeme adventní kalendáře každý rok nové, ty původní byly ze dřeva nebo z lepenky a používaly se opakovaně. Šlo téměř o umělecká díla zobrazující nejčastěji výjevy z Bible či části měst a vesnic. Okénka byla často důmyslně schovaná, aby je děti musely hledat. Často se v nich skrývaly citáty z Bible, sladkosti v podobě křížal, ořechů či kousků marcipánu se v nich začaly objevovat až později.
První známý ručně vyrobený kalendář pochází z roku 1851. První průmyslově vyrobený kalendář spatřil světlo světa roku 1908. Gerhard Lang, spolumajitel mnichovské tiskárny Reichhold & Lang, vytiskl kalendář „V zemi Ježíškově“. O pár let později vydalo stejné nakladatelství kalendář tak, jak ho známe dnes, tedy s 24 okénky.
