23. listopadu 2016
Vy ještě neznáte Ellu Woodwardovou (dnes již Millsovou)? Autorku knihy Lahodně s Ellou, která ji ihned po vydání katapultovala mezi hvězdy? Pak je nejvyšší čas se s ní seznámit!
1 / 3

Foodblogerů jsou dneska stovky. Čím to je, že zrovna vy jste tak úspěšná?

Začala jsem blogovat kvůli tomu, abych se ­pokusila vyléčit svou vzácnou nemoc. Blog byl jakási motivační pomůcka, kde jsem psala o tom, jaká jsem a jak radikální změnou jsem se rozhodla projít. Na začátku jsem měla ­hromadu času, a protože blog ještě nečetlo moc lidí, každému jsem dávala zpětnou vazbu. Odpovídala jsem poctivě na každý komentář a e-mail. Tím jsem si, myslím, vybudovala komunitu lidí, kteří si navzájem vyměňovali dojmy, radili si, a tak mi pomohli dostat můj blog mezi širší ­publikum. Když jsem začala přidávat recepty, velmi důležité byly krásné fotky, protože díky nim jsem lidi přesvědčila, že zdravé jídlo může i dobře vypadat. Obecně si ale na žádný návod na úspěch netroufám. Řekla bych totéž, co se dočtete všude. Buďte svá, autentická, upřímná, taková, jaká jste, a hlavně, nikdy to nevzdávejte. 

Váš příběh začíná v roce 2012 tím, že jste se coby studentka univerzity jednoho dne ráno vzbudila s příšernou bolestí břicha. Volala jste tatínkovi, který vás vzal do nemocnice, jenže tam vám nijak nepomohli. Co se dělo pak?

Pamatuju si, že jsem byla zmatená a cítila jsem se hrozně vyčerpaná. Upřímně jsem si ale myslela, že postačí pár prášků a trocha odpočinku a budu zase fit, jako to bylo vždycky, když jsem byla nemocná. Tehdy jsem neměla ani ponětí o existenci ­autoimunitních chorob nebo chronických nemocí, o něčem, jako je syndrom posturální ortostatické tachykardie, jsem v životě neslyšela. Když mi pak vysvětlili, co se se mnou pravděpodobně děje, byla jsem vyděšená, zranitelná a cítila jsem se hrozně izolovaná. Bylo nesmírně těžké smířit se s tím, že něco takového potkalo právě mě.

1 / 3