Foodblogerů jsou dneska stovky. Čím to je, že zrovna vy jste tak úspěšná?
Začala jsem blogovat kvůli tomu, abych se pokusila vyléčit svou vzácnou nemoc. Blog byl jakási motivační pomůcka, kde jsem psala o tom, jaká jsem a jak radikální změnou jsem se rozhodla projít. Na začátku jsem měla hromadu času, a protože blog ještě nečetlo moc lidí, každému jsem dávala zpětnou vazbu. Odpovídala jsem poctivě na každý komentář a e-mail. Tím jsem si, myslím, vybudovala komunitu lidí, kteří si navzájem vyměňovali dojmy, radili si, a tak mi pomohli dostat můj blog mezi širší publikum. Když jsem začala přidávat recepty, velmi důležité byly krásné fotky, protože díky nim jsem lidi přesvědčila, že zdravé jídlo může i dobře vypadat. Obecně si ale na žádný návod na úspěch netroufám. Řekla bych totéž, co se dočtete všude. Buďte svá, autentická, upřímná, taková, jaká jste, a hlavně, nikdy to nevzdávejte.
Váš příběh začíná v roce 2012 tím, že jste se coby studentka univerzity jednoho dne ráno vzbudila s příšernou bolestí břicha. Volala jste tatínkovi, který vás vzal do nemocnice, jenže tam vám nijak nepomohli. Co se dělo pak?
Pamatuju si, že jsem byla zmatená a cítila jsem se hrozně vyčerpaná. Upřímně jsem si ale myslela, že postačí pár prášků a trocha odpočinku a budu zase fit, jako to bylo vždycky, když jsem byla nemocná. Tehdy jsem neměla ani ponětí o existenci autoimunitních chorob nebo chronických nemocí, o něčem, jako je syndrom posturální ortostatické tachykardie, jsem v životě neslyšela. Když mi pak vysvětlili, co se se mnou pravděpodobně děje, byla jsem vyděšená, zranitelná a cítila jsem se hrozně izolovaná. Bylo nesmírně těžké smířit se s tím, že něco takového potkalo právě mě.