1. „Podívejte, já si myslím.“
Možná vám nedávno přiklepli v práci vedoucí funkci, ale držte se pořád při zemi. Všechny kroky, které učiníte, zdůvodňujte před podřízenými výhradně rozumem, ne stylem, že na ně máte právo, když jste šéfka! Jestliže se v klidu pustíte do obhajoby svých názorů, vydáváte se samozřejmě všanc kritice, ale zároveň připouštíte možnosti. Autority sice můžete využít k hlásání své pravdy, ale pro dobro firmy je vždycky lepší, když mají pravdu tak trochu všichni.
2. „Spletla jsem se.“
Na papíře vaše plány vycházejí perfektně. Přesně víte, jak zvýšit výkonnost týmu a jak šikovně přeskládat jednotlivé části výrobního procesu, aby firma dosáhla dvojnásobného zisku. Ovšem v praxi to trochu drhne. Vůbec se neostýchejte, když se po pár týdnech zkušebního provozu sejdete s týmem a na férovku z vás vypadne: „Vím, že jste si mysleli, že takhle to nemůže fungovat – a měli jste pravdu. Zmýlila jsem se. Pojďme pokračovat v práci.“ Možná se po takovém přiznání budete cítit hloupě. Bude vám připadat, že vaše hodnota v očích kolegů hluboce klesla, ale nakonec přijdete na to, že i v tomhle jste chybovala. Tím, že uznáte vlastní omyl, respekt neztrácíte, naopak ho získáváte! Dáváte totiž spolupracovníkům šanci vidět vás z lidské stránky.
3. „To bylo fakt super!“
Komplimenty jsou věci, které vás nestojí vůbec nic, ale pro adresáta znamenají nevyčíslitelnou hodnotu. Vyberte si úspěšnou kolegyni a proneste před ní: „To bylo úplně skvělé, jak jsi…“ Vůbec přitom nevadí, když se při velebení spolupracovnice vrátíte do minulosti. Věta „Právě jsem myslela na to, jak jsi minulý měsíc úžasně vyřešila spor s dodavatelem,“ bude mít na kolektiv stejně kouzelný účinek jako v době, kdy bylo ono počínání aktuální. Přiznává vám to, že jste schopná si zapamatovat, jak se kolegové chovali před měsícem.
