5. září 2016
Posbírali jsme odstrašující příklady od českých šéfů, jak se o práci v žádném případě neucházet.

● „V motivačním dopise adeptka uvedla, že zvládá plynně angličtinu, ale když jsme se na úvod setkání zeptali: ,What’s your name?’, zčervenala a špitla: ,No, thank you.’“

●  „Na klasickou otázku: ,Jakými schopnostmi obohatíte náš tým?’ zavládlo hrobové ticho.“

● „,Mám chřipku,’ přiznala kandidátka. ,Mohli jsme vám termín pohovoru odložit, abyste neriskovala naše i své zdraví,’ nabídli jsme jí. ,To je jedno,’ hlesla unyle nešťastnice.“

● „Svůj životopis uvedla informacemi, kam chodila do školky a kde pracují její rodiče.“

● „Jedna dravá uchazečka mě zčistajasna začala zkoušet, jestlipak znám výsledky prodejů naší konkurence!“

● „Adeptka se svěřila, že spěchá domů, protože její kočka má zánět oka. Shodou okolností měla personalistka doma také nemocného kocoura. Hovor se stočil na zvířata a nakonec ty dvě skončily u kočičího průjmu!“

● „Nepřišla na pohovor a ani se neomluvila. Za rok se náhodou hlásila do jiné firmy, kam jsem mezitím přestoupila i já. Hádejte, proč nepochodila.“

● „Zmínila jsem, že znám její současnou šéfovou, a uchazečka začala sypat z rukávu jeden drb za druhým. Když není loajální k podniku, v němž dělá teď, nebude ani k tomu, kde by pracovat chtěla!“