15. srpna 2016
Smějeme se jim dlouhá léta a ta nejvtipnější se předávají z generace na generaci jako rodinné stříbro...
1 / 2

Čtení pro batolata

Naše čtyřletá Terezka se naučila podepsat křestním jménem a stále se podepisovala dokola a dokola. Jednou venku se podepsala křídou na chodník, když vtom k ní přišla tříletá holčička a ptá se: „Co jsi to napsala?“ A Terezka jí rázně odpoví: „Si to přečti!“
Andrea K.

Před karnevalem

Připravovali jsme se s dětmi na karne­val. Pětiletá dcerka Linda šla za Šípkovou Růženku, tříletý Honzík za piráta a prohlásil: „Já ale nebudu zlej pirát, já budu hodnej Jack Sparrow.“ Jelikož jeho výslovnost tenkrát nebyla ještě úplně vypilovaná, tak jsem mu nerozuměla a zeptala jsem se, za koho že chce jít? Moje dcera se na mě otočila s nevěřícným výrazem a povídá: „No mami, ty neznáš Piráty z Karbanátu?“
Jindra B.

Upřímný ctitel

Jednou jsem venku řekla dceři, že to, co právě udělala, nebylo moc rozumné. Její stejně starý kamarád se k ní otočil a povídá: „Adélko, to nevadí že nejsi rozumná, ale jsi krásná.“
Markéta N.

Dospělácké rozumy

Náš syn poslední dobou moc rád po­užívá hlášky a moudra, která zaslechne od dospělých. Například jdeme do obchodu, syn zastaví paní jdoucí proti nám a povídá: „Paní, to je situace, to je teda hloupá situace.“ Paní se nechápavě podívá a náš synek: „To je tak hloupá situace, vy máte na kaťatech dírku.“
Eva Z.

1 / 2