6. července 2016
Havěť, která se nám tam leckdy velmi lehce dostane, a my pak máme zaděláno na pořádný celoživotní mindrák...

havěť, která si nevybírá. Dokonce i Angelina Jolie, považovaná za ideál krásy, si jednoho takovou brouka nasazeného do hlavy v dětství pamatuje: „Ve škole se šuškalo, že mám divnou pusu. Jeden kluk mi to dokonce vpálil přímo, prý vypadám, jako by mě poštípaly včely. Dělala jsem v té době drsnou, že mi to nevadí, ale znejistělo mě to pořádně. Vlastně dodnes ve mně přetrvávají pochybnosti…“

Současná britská topmodelka Rosie Huntington-Whiteley se zase ve dvanácti letech od kamarádky ve škole dozvěděla, že o ní dva kluci z okolí říkají, že vypadá jako kachna nebo mimozemšťan. „To mému v té době už tak nízkému sebevědomí nijak nepřidalo. Nepřipadala jsem si hezká a snažila jsem se toho mimozemšťana vylepšit líčením, a tak jsem na své první castingy chodila s příšerně vyškubaným obočím, maskou z make-upu a modrými stíny. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že být mimozemšťankou vůbec nemusí být špatné ani ošklivé. Kachnu jsem časem taky vytěsnila…“

Zpěvačka Katy Perry se zase kvůli své tetě bála o prsa: „Když mi bylo asi devět, byla jsem velmi drobná. Teta našim pořád říkala, že budu určitě jednou plochá jako babička, že to máme v rodině… Strašně jsem se od té doby bála, že mi nikdy nenarostou prsa, a skoro každý večer jsem klečela u postele a modlila se. Bůh mě asi vyslyšel. No a teď bych byla ráda, kdybych měla ňadra o dvě tři velikosti menší.“

A hloupá a tlustá si připadala zpěvačka Gwen Stefani: „Byla jsem jako dítě dyslektička, jedna z učitelek mi pořád říkala, že ze mě nikdy nic nebude, když nezvládnu ani základní učivo. V patnácti pak strýček přidal, že je mě pořádný kus. Prvního brouka už neřeším, ale a s tím druhým bojuju dodnes a nikdy nepřestanu.“

Jakkoli se jeví vnějšímu pozorovateli jako prkotiny, nehodné pozornosti, jsou zrádní. Taková je zkrátka podstata všech brouků v našich hlavách. Začne to třeba nevinnou poznámkou, která nemá nic společného se skutečností, ale z rezonance strachu z nepřijetí vznikne v mysli problém. Blok. Komplex. Mindrák.

Na náš strach a oslabené sebevědomí se nabalují podobně rezonující životní situace a už se to s námi porůznu vleče. Jediná rada je nechat brouka žít. Jak? Nejdůležitější je jeho odhalení. V případě, že máte jakýkoli problém se sebepřijetím, s tím, jaké je vaše tělo, tvář, vlasy nebo inteligence, zkuste zapátrat, kdy jste právě tohle začala řešit. Kdy se brouk v hlavě usadil. A proč.

Pak se ptejte dál: Je toto téma vůbec ve vašem životě ještě aktuální? Zeptejte se pěti dobrých přátel, jestli si myslí, že  se vaše pochybnosti zakládají na pravdě. Dostanete-li většinu odpovědí záporných, berte to jako potvrzení, že můžete tu havěť  klidně pustit na svobodu. Pokud budou odpovědi kladné, položte si doplňující otázku: A vadí to vůbec? Vadí mít větší nos? Silná lýtka? Větší zadek? Většinou s úžasem zjistíte, že jediná, komu to vadí, jste vy.