Frustrované ženy, které se zrovna necítily ve své kůži, dříve kouřily krabičky cigaret, jedly nehorázné množství zmrzliny a čokolády nebo se ze své frustrace vypovídaly s kolegyněmi v kanceláři. Zmrzlina a čokoláda se přemění na tělesný tuk. V naší vizuálně orientované době, kdy všichni tak trochu trpíme mentální anorexií, jsme fakt, že se téměř každý snaží aspoň kilo či dvě zhubnout a hlídá, co jí, začali brát jako samozřejmost.
Nákupy jako terapii si ve skutečnosti může dovolit jen málokdo. Máte-li si koupit svetr pokaždé, když jste mrzutá nebo vystresovaná, leze to dost do peněz. A ani pracovní kolektiv už není, co býval. Open space znemožňuje intimní rozhovor mezi kolegy a mnoho lidí už dnes v žádném pracovním kolektivu, kde by vznikala stálá přátelství, vlastně ani nepracuje, protože do kanceláře pravidelně docházet nemusí. Co tedy moderní žena dělá, když začne cítit existenciální nespokojenost? Zdá se, že nespokojená moderní žena přesídlila na novou protifrustrační drogu, kterou je fyzické cvičení.
Podíváte-li se na fotografie z čím dál populárnějších boot campů, většinou je žen více než polovina. Dokonce i pohybových dílen tak neuvěřitelných „namakanců“ jako Ido Portal (představte si železného muže a přidejte vrcholovou gymnastiku, jógu, taiči, parkur a akrobacii) se účastní mnoho žen, z nichž mnohé si ve výkonech s muži nijak nezadají.
Ženy, které propadly běhu, nezajímá žádná trasa pod deset kilometrů denně. Vlastnit průkazku do fitness centra je dnes téměř záležitostí společenské etikety. V pondělí ráno slyšíte dvě ženy, jak si vyprávějí, kolik desítek kilometrů ujely o víkendu na kolech nebo na inline bruslích. A ideální představou víkendu je cross fit soustředění.
Je to generace žen, která vyrostla v přesvědčení, že pohybu není nikdy dost, čím víc, tím lépe. Ukazuje se však, že to zřejmě nebude tak úplně pravda. I s pohybem se to dá přehnat.
