27. dubna 2016
Problematika glykemického indexu potravin je dnes už dostatečně známá. Víte ale určitě, proč řada potravin, které se mohou na první pohled jevit jako dietní, vůbec takové být nemusí?

Víme, že nezáleží jen na tom, co a v jaké energetické hodnotě sníme či vypijeme, ale spíše na tom, co se v našem organismu bude odehrávat za dvě nebo tři hodiny po jídle. Po snědení potravin s vysokým glykemickým indexem (GI) dostaneme velmi brzy hlad nebo chuť na sladké, případně obojí. Spasí nás tedy potraviny s nízkým GI? Mohou, ale nemusí. Výzkum v oblasti GI nepřešlapuje na místě, databáze potravin s namě­ře­ným glykemickým indexem se rozrůstají, ale praxe ukazuje, že mezi lidmi koluje celá řada mýtů a nejasností.

Proč se nedá GI spočítat nebo odvodit?

GI potravin se musí změřit, protože jen z pouhého množství sacharidů nezjistíme nic o tom, jak bude vypadat naše hladina cukru v krvi poté, co potravinu sníme. Zdraví dobrovolníci si nechají změřit reakci na glukózu, pak na testovanou potravinu a z poměru těchto čísel teprve získáme GI. Dobrovolníků musí být minimálně šest, často jich bývá i více, aby se zprůměrováním hodnot získal co nejlepší výsledek.

Bramborový mýtus

Brambory se ocitly na ‚blacklistu‘ proto, že nejvíce informací o jejich GI pochází z Austrálie nebo Kanady, kde si lidé pod pojmem brambory představují bramborové hranolky. A ty mají, stejně jako brambory pečené v troubě, glykemický index vysoký. Pokud však brambory uvaříme, bude jejich GI srovnatelný s těstovinami (nerozvařenými). Úplně nejnižší index mají brambory salátového typu (lojovité) a nejlépe jejich rané formy. Oproti salátovým bramborám mají přílohové druhy GI vyšší, nejvyšší mají brambory určené na kaši (škrobovité).

Tip: Úplně nejnižší glykemický index bude mít salát z lojo­vitých raných brambor uvařených ve slupce a následně zchlazených (pokud hubneme, nepřipravíme samozřej­mě salát s majonézou, ale se zeleninou a jogurtem či trochou olivového oleje).