27. dubna 2016
Problematika glykemického indexu potravin je dnes už dostatečně známá. Víte ale určitě, proč řada potravin, které se mohou na první pohled jevit jako dietní, vůbec takové být nemusí?
1 / 2

Víme, že nezáleží jen na tom, co a v jaké energetické hodnotě sníme či vypijeme, ale spíše na tom, co se v našem organismu bude odehrávat za dvě nebo tři hodiny po jídle. Po snědení potravin s vysokým glykemickým indexem (GI) dostaneme velmi brzy hlad nebo chuť na sladké, případně obojí. Spasí nás tedy potraviny s nízkým GI? Mohou, ale nemusí. Výzkum v oblasti GI nepřešlapuje na místě, databáze potravin s namě­ře­ným glykemickým indexem se rozrůstají, ale praxe ukazuje, že mezi lidmi koluje celá řada mýtů a nejasností.

Proč se nedá GI spočítat nebo odvodit?

GI potravin se musí změřit, protože jen z pouhého množství sacharidů nezjistíme nic o tom, jak bude vypadat naše hladina cukru v krvi poté, co potravinu sníme. Zdraví dobrovolníci si nechají změřit reakci na glukózu, pak na testovanou potravinu a z poměru těchto čísel teprve získáme GI. Dobrovolníků musí být minimálně šest, často jich bývá i více, aby se zprůměrováním hodnot získal co nejlepší výsledek.

Bramborový mýtus

Brambory se ocitly na ‚blacklistu‘ proto, že nejvíce informací o jejich GI pochází z Austrálie nebo Kanady, kde si lidé pod pojmem brambory představují bramborové hranolky. A ty mají, stejně jako brambory pečené v troubě, glykemický index vysoký. Pokud však brambory uvaříme, bude jejich GI srovnatelný s těstovinami (nerozvařenými). Úplně nejnižší index mají brambory salátového typu (lojovité) a nejlépe jejich rané formy. Oproti salátovým bramborám mají přílohové druhy GI vyšší, nejvyšší mají brambory určené na kaši (škrobovité).

Tip: Úplně nejnižší glykemický index bude mít salát z lojo­vitých raných brambor uvařených ve slupce a následně zchlazených (pokud hubneme, nepřipravíme samozřej­mě salát s majonézou, ale se zeleninou a jogurtem či trochou olivového oleje).

1 / 2