26. října 2017
Až se vám příště sevře hrdlo trémou ve chvíli, kdy potřebujete něco pronést, s těmito tipy zábrany hravě překonáte.
1 / 4

Určitě tu situaci znáte: stojíte před kolegy, klienty nebo třeba před mužem svých snů a připadáte si jako němá. Víte, že vás všichni poslouchají a čekají, co z vás vypadne. Chtěla byste pronést něco vtipného nebo zajímavého, jenže místo toho vám vyschne v krku a nedokážete ze sebe vypravit ani slovo.

Podobnou zkušenost má devětadvacetiletá produkční Lenka: „Když jsem končila vysokou školu, vybrali mě, abych na promoci pronesla proslov k profesorům a rodičům. Celá rodina se těšila, až mě uslyší řečnit. Jen já se v noci budila strachy, že před publikem plácnu nějakou hloupost, ztratím hlas nebo uprostřed řeči trémou omdlím. A když jsem si potom stoupla za řečnický pultík, byla jsem tak vystresovaná, že jsem ze sebe nedokázala vypravit ani slovo. Snad minutu jsem do toho mikrofonu jenom zoufale funěla. Byla to příšerná ostuda.“

Hrůzou z řečnění na veřejnosti trpí spousta lidí. Řeč ale můžete ztratit i na večírku mezi neznámými lidmi, kde si připadáte nejistá. Spousta z vás má problém mluvit sebejistě, když stane před svým idolem. Čtěte, jak trému překonáte a zvládnete řeč lépe než Cicero.

První krok: Přiznejte si nejistotu

„S přáteli mi pusa jede pořád, ale kdykoli se ocitnu mezi neznámými lidmi, nedokážu promluvit,“ přiznává čtyřiadvacetiletá knihovnice Dagmar. „Nedávno jsem dorazila na narozeninový večírek, kde jsem znala jen oslavenkyni. Stála jsem v hloučku asi sedmi lidí, kteří si povídali – a já nedokázala prohodit ani slovo. Když všichni na chvíli zmlkli, odhodlala jsem se, že teď nějakou legrační historku povím já. Jenže místo abych promluvila, zrudla jsem a polila se červeným vínem.“ Jestli vám ústa zavírá stud, nejste sama. Psychologové tvrdí, že až sedmdesát procent lidí trpí strachem a trémou, když mají mluvit s někým neznámým. Většina z nich se ale dokáže přemoci.

Pokud si mezi cizími lidmi obvykle hrajete na hluchoněmou, vyzkoušejte následující tipy. V první řadě si přestaňte vyčítat, že jste nejistá, a tudíž nemožná. Povězte si: „Stydím se mluvit s neznámými lidmi. A co má být?“ Místo abyste strach skrývala, veřejně se k němu přiznejte. Na večírku si vyhlédněte sympatického člověka, přistupte k němu a s úsměvem prohoďte: „Hrozně ráda bych si s vámi popovídala, ale jsem děsná stydlivka. Vůbec nevím, co říkat.“ Jakmile obavy přiznáte, smrsknou se na polovinu. A další věty už vám půjdou z pusy samy! Můžete také přehodit míček na společníkovu stranu hřiště. Místo abyste se snažila vykládat vtipné historky, klaďte otázky. Společník se rozpovídá a vy můžete jen občas něco prohodit. Po takovém zahřívacím kole už snad roztajete. Podobnou taktiku můžete také použít, jestliže nečekaně stojíte tváří v tvář muži, kterého tajně milujete. Konečně máte šanci udělat na něho dojem a místo toho naprázdno polykáte. Trapas století! „Hlavně si na nic nehrajte,“ radí pětadvacetiletá studentka Zdena. „Máte trému? Tak se k ní prostě přiznejte. Řekněte: ,Chtěla bych teď povědět něco vtipného, ale nic mě nenapadá.’ Muž ocení, že jste upřímná.“

1 / 4