Moje kamarádka Anna mívá kruhy pod očima a celý den se prolévá kofeinem. Není divu, neustále kmitá. Přes den pracuje na finančním úřadě, po večerech vede kurzy flamenca a překládá ze španělštiny. Její přítel se mezitím schází s přáteli, chodí plavat nebo se dívá na televizi. Anna se k němu skoro nikdy nepřipojí. Spí pět a půl hodiny denně, a kdykoli jí zavolám, dozvím se od ní: „Nestíhám!“ Když jsme s přáteli vyrazili na hory, jediná Anna si s sebou přibalila notebook, a zatímco my ostatní jsme po lyžování hráli karty, ona ve vedlejším pokoji dodělávala pracovní resty…
Přitom Anna není jediná. Podle průzkumu amerického Pew Research Center spí mladé ženy méně hodin než muži a 91 % procent z nich prohlašuje, že jim nezbývá čas na relaxaci. Taky často padáte na ústa a myslíte, že prostě nemůžete zvolnit? Omyl, tohle tempo si nastavujete sama. „Hodně z nás je vedeno k tomu, že musí žít naplno, tedy maximálně vyplňovat svůj čas různými aktivitami. Jen tak ležet, když jsme unavení, nás neudělá šťastnými, tak se nutíme k činnosti, která nás ve skutečnosti nebaví,“ tvrdí pražská psychoterapeutka Barbora Tóth (terapie-toth.eu). Čtěte, proč byste z ruského kola měla vysednout a jak.
Únik před problémy?
„Mám tak soutěživé kolegyně, že se bojím jen trochu zvolnit tempo, abych pak nepůsobila jako nejslabší v týmu,“ přiznává dvaatřicetiletá Eliška, která pracuje v marketingovém oddělení soukromé školy. „Všechny zůstávají v práci přesčas, připojují se na firemní e-mail i o víkendech. Tak to prostě dělám taky.“ Okolnosti vás nutí vymačkávat ze sebe maximum. Z výzkumu amerického časopisu Women’s Health navíc vyplynulo, že 55 % žen se dokonce cítí provinile, když odpočívají! Třiaosmdesát procent z vás spí se zapnutým mobilem, protože jinak by je znervózňoval pocit, že prošvihnou důležitý hovor. Jenomže není tohle jenom zástěrka, abyste unikla před osobním životem?
Možná už se vám taky někdy stalo, že jste se večer raději pustila do „neodkladné“ prezentace, místo abyste s přítelem probírala vaše společné problémy anebo si v klidu sedla a zamyslela se nad tím, co byste na svém životě chtěla změnit. „Schovávala jsem se za práci v době, kdy jsem cítila, že už chci dítě, zatímco přítel odmítal založit rodinu,“ vybavuje si období hyperaktivity třicetiletá Jana. „Zpětně mi došlo, že jsem se asi snažila co nejvíc zaměstnat, abych nemusela uvažovat o tom, co dál udělám s naším vztahem.“
