Nakojit, odříhnout, přebalit, pohrát si, nakojit, odříhnout, uspat, nakojit, odříhnout, přebalit... a tak stále dokola, den za dnem, stále stejná rutina. Vždyť děti přece mají rády stereotyp, jsou v něm šťastné, cítí se bezpečně... I když je mateřství úžasná věc, přiznejme si, občas člověku docházejí síly. A to nejen v případě, že jste se teprve před několika týdny vrátila z porodnice. Únava mateřstvím se může objevit, i když je vašemu potomkovi rok, pět let nebo zrovna vstupuje do puberty. Každá z vás si to zřejmě prožije – některé stačí si na jedno jediné odpoledne zalézt do postele a malinko se prospat, aby bylo líp, jiná se plouží při odpolední procházce za kočárkem a sotva drží oči. V hlavě se střídají myšlenky na tu krásu dát život malému tvorovi a na to, jestli náhodou nepřecenila své síly, když tolik chtěla dítě – vždyť svobodný život byl tak... svobodný. Nejraději by vše vrátila, nedovede si představit, že se někdy bude cítit lépe, ani týden ve spa by jí určitě nepomohl. Beznaděj ji pohlcuje.
Supermatka neexistuje
První vlna únavy se zřejmě dostaví pár týdnů po porodu. Hormony štěstí se vyplavují už proklatě pomalu, zato probdělých nocí je stále více. Jedinou útěchou vám budiž to, že stejný stav potká 99 procent všech matek. Určitě i vaši kolegyni, která za všech okolností připomíná Bree Van de Kampovou ze Zoufalých manželek. I když vám asi všichni budou říkat, že to musíte vydržet... nemusíte.
Tedy ne že byste svého potomka měla dát k adopci, ale nastal čas oddělit zrno od plev. V praxi to znamená, dělat jen to, co je opravdu důležité, a hlavně myslet také sama na sebe. Nebojte se miminko svěřit na hlídání jeho otci, vašemu partnerovi, nebo mu najít občasnou chůvu. Jen co se za nimi zaklapnou dveře, ne abyste se pustila do úklidu celého bytu či domu (a neříkejte, že vás to nenapadlo). Drahocenné minuty věnujte svému tělu a unavené duši. Napusťte si vanu, umyjte si vlasy, lehněte si do postele, uvařte si kafe, vezměte svůj oblíbený časopis nebo knihu, pusťte si DVD s romantickou komedií – prostě se aspoň chvíli chovejte jako „před jeho příchodem“.
Dokonce i na koncert večer klidně jděte – ano, sem tam si sice pomyslíte, jak to doma asi vypadá, ale to je tak vše, však ono se to bez vás také zvládne. A možná ještě líp, protože děti, jakmile necítí mámu, leckdy usínají mnohem rychleji (to vím z vlastní zkušenosti...). Čím více si dokážete podobných „svobodných“ chvil dopřát, tím lépe pro vás všechny. A hlavně nemějte výčitky. Dítě je součástí našeho života, nikoliv jeho jedinou náplní. V jakémkoliv jeho věku.
