1.
Egypťané věřili, že včely jsou slzy boha slunce Ra. Medu bylo málo, a proto byl drahý a mohly si na něm pochutnávat jen vysoce postavené osoby. Královna Kleopatra si třeba dopřávala medové masky, aby vypadala mladší. Med se navíc přidával i do medikamentů, což dokládá kniha egyptské medicíny z období před 3500 lety.
2.
„Budete-li požívat elixír z medu a mléka, dožijete se až pěti set let,“ slibuje indická kniha života. I nejvyššího řeckého boha Dia v mládí krmila medová nymfa Melissa. V Římě byla tahle pochoutka zase využívaná pro své konzervační vlastnosti.
3.
Kuriózním způsobem mumifikovali zemřelé děti ve starém Egyptě – byly vkládány do hrnce s medem. V Babyloně tímto způsobem konzervovali i dospělé. Téhle zvláštní posmrtné proceduře neunikl ani slavný vojevůdce Alexandr Veliký, který v Babyloně zemřel. Jeho tělo tam naložili do medu a vyslali na cestu do Egypta, kde byly posléze jeho ostatky i nabalzamovány.
4.
„Toť jest ta země krásná, mlékem a strdím oplývající,“ prohlásil praotec Čech při svém výstupu na horu Říp (strdím se ve staročeštině označoval med, resp. plást medu). Na našem území se téhle lepkavé tekutiny rodilo tolik, že se od 11. století vyvážela do okolních zemí. Představovala sladidlo číslo jedno, a to do doby, než se v evropské kuchyni objevil třtinový a posléze i řepný cukr. Až do 17. století med vylepšoval kaše a některé druhy chleba i nápojů (medovina).
5.
Med je extraktem rostlinné šťávy, kterou sbírají včely a kterou obohacují o výměšky svých žláz, především enzymy. Z nasbíraného nektaru dokážou odfiltrovat toxické látky, jako jsou těžké kovy nebo zbytky pesticidů (ty ukládají do svého jedového váčku). Nejdůležitější složkou jsou ovšem přirozené cukry. Slovem „med“ se označuje pravý včelí med, do kterého se nesmějí přidávat žádné jiné látky. Tenhle skvost přírody posiluje imunitu, hojí kůži a bojuje proti únavě.
