1. Zlatavý mok znali už lidé v Mezopotámii. První recept pochází z období kolem roku 6000 př. n. l., je vytesán do kamene a ve verších. Dávné civilizace přitom pivo objevily náhodou: Obilí se totiž skladovalo v otevřených hliněných nádobách, a když do nich natekla dešťová voda, došlo ke zkvašení a vznikla tekutina s příjemnou omamnou chutí. Výrobu piva potom obstarávaly ženy či kněžky, na něž dohlížely hned tři bohyně – Ninkasi, Siris a Siduri.
2. Základ nápoje tvoří ječmen, kterému se v chladnějších klimatických podmínkách daří líp. To je důvod, proč se v jižních zemích těší oblibě spíš víno.
3. Kukuřičné pivo v Incké říši připravovaly osmi- až desetileté dívky – rozžvýkaly kukuřici na kaši, naplivaly ji do nádob s horkou vodou a směs nechaly několik týdnů uležet. Když se zákal zcelil, bylo hotovo. „Kukuřičnému pivu“ se říká chicha a dodnes ho stejným způsobem chystají indiánky v Jižní a Střední Americe.
4. Ve středověké Evropě vařili pivo mniši, u nás se jeho výroba spustila nejdřív v Břevnovském klášteře. Pivo si v raném středověku vyráběly také ženy samy. Hodilo se jim do pokrmů jako polévky, kaše, omáčky.
5. Vliv na rozvoj českého pivovarství měly v Čechách sladovnické cechy, které vznikaly ve čtrnáctém století. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly kvalitu a navíc jako jediné v Evropě dohlížely na to, aby nápoj pro ostatní vařil jen ten, kdo se v oboru vyučil.
Pokračování na další straně!
