27. prosince 2010
Eva kvůli nespravedlivé ztrátě zaměstnání sáhla po sklence. Nechybělo mnoho a svou závislost málem zaplatila životem.
1 / 2

Všechno to začalo tak nějak nevinně. Vdávala jsem se ve 26 letech za báječného chlapa Mirka. O dva roky později se nám narodil syn Honzík. Na mateřskou dovolenou jsem se moc těšila, pracovala jsem v marketingu, kde to občas bylo dost psychicky náročné. Manželovi se podařila jedna velmi lukrativní zakázka, tak jsme si mohli konečně koupit nový byt.

Celý jsem ho zařizovala sama, jelikož máme s Mir­kem skoro stejný vkus, nechal mi volnou ruku. Byla jsem tak zaměstnaná naším domovem a synem, že mi ani nedocházelo, že už jsem doma skoro tři roky a budu se muset vrátit do práce. Nedokázala jsem si představit, že budu v práci opět nějakých 8–12 hodin. Školku jsem měla zařízenou, a než jsem se vrátila z práce, Honzíka hlídala moje maminka, která bydlela pár bloků od nás.

Čára přes rozpočet

První týdny byly trochu hektické, než jsem se opět dostala do svého tempa a pochytila novinky a postupy, které se za tu dobu změnily. Moje zástupkyně, mimochodem velmi přitažlivá a krásná žena, ze mě nad­šená vůbec nebyla. Popravdě ani se jí nedivím. Přišla o skvěle placenou a bonusově ohodnocenou pozici. Nyní spadala do mé­ho týmu jako moje asistentka. Nemohlo mi však uniknout, jak neustále mrká a cukruje s mým nadřízeným. Později jsem se dozvěděla, že je to šéfova milenka.

V práci moc schopná nebyla, ale v jiném směru zřejmě nadání měla. Asi po čtyřech měsících si mě šéf zavolal k sobě do kanceláře a oznámil mi, že dostal příkaz ke snižování stavů. Trochu mě to zaskočilo, můj tým plnil plán na 200 %, dokonce jsme dostali i ocenění za předcházející čtvrtletí. Hájila jsem své lidi, načež mi sdělil, že se to netýká nikoho z mého týmu, ale mě samotné. Sice pracuji více než dobře, ale bylo by dobré vrátit na mé místo mou zástupkyni, která je bezdětná, a tudíž může být v práci přesčas. Takový hloupý důvod! Kdykoliv bylo potřeba, trávila jsem v práci večery a odcházela jako poslední.

Bylo hned jasné, že ta dvacetiletá slečinka zapracovala a dosáhla svého. Dostala jsem odstupné 5 platů a o bonusy také nepřijdu. Domů jsem odcházela s pláčem. Na uklidněnou jsem zašla na dvojku bílého do nedaleké vinárny. Pila jsem poprvé po čtyřech letech, nikdy jsem alkoholu neholdovala. Ale teď mi přinesl úlevu. Z vinárny jsem odcházela uvolněnější a jakoby lehčí. Vše jsem doma řekla manželovi. Ten mi odpověděl, že on vydělává dost, že můžu s klidnou hlavou zůstat doma, jak dlouho budu chtít. Sice jsem byla za jeho slova ráda, ale to, že moje praxe a zkušenosti vystřídala hloupost a sexy tělo, mě ponižovalo. Říkala jsem si, že budu doma s Honzíkem a bude to fajn, ale ten o odchodu ze školky slyšel nerad, moc se mu tam líbilo. Tak jsem hledala zaměstnání hned. Nedařilo se, práce mého charakteru moc nebylo a dělat asistentku se mi nezamlouvalo.

1 / 2