Nejednou jste jistě byla svědkem scény, kdy zhruba čtyřletý chlapeček v zástupu lidí čekajících na lístky do kina křičí, že chce popcorn. A hned. Maminka se zhluboka nadechne a trpělivě vysvětlí, že nejdříve koupí vstupenky a pak se přesunou k pultíku s občerstvením. On ale trvá na svém – chce popcorn a hned. Ten blonďáček s andělskou tváří je stále hlasitější a protivnější, pověsí se matce za kabát a táhne ji od pokladen pryč. Přestože zbývá minuta do okamžiku, kdy by se dostali na řadu, žena s vyčerpaným výrazem rezignuje, opustí zástup čekajících a zamíří s dítětem do fronty číslo dvě.
Autoritářský přístup našich rodičů a prarodičů vystřídala ve výchově absolutní svoboda. Svoboda dětí. A podřízenost rodičů. Někteří tomu říkají liberální výchova. Jiní bláznovství. A třetí skupina – ta, co ještě nemá s dětmi zkušenosti – jen zmateně krčí rameny. Jaká cesta je správná? Svědčí našim dětem naprostá volnost bez hranic, nebo jim spíš škodí?
Nastavení hranic
Dětem dávají jistotu jasné meze a řádění malého chlapce ve frontě na vstupenky bylo jen jakýmsi voláním o pomoc. Pokud děti nemají jasné a pevné hranice, ztrácejí pocit bezpečí. Stejné je to také s jejich dodržováním. Jestliže jednou něco zakážeme a jindy zase povolíme, dítě je zmatené, bojí se a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Odpovědí pak může být vztek a agresivita.
Chcete-li se vyhnout věčným zákazům a přejete si, aby dítě mantinely dodržovalo ze své vůle, nastavte je ne pro něj, ale s ním. Jsou opravdu nezbytné ranní průtahy při vypravování se do školy nebo opakované dohadování se o tom, jestli si zuby čistit každé ráno i večer, nebo jestli občas přimhouřit oko? V klidu si se svou ratolestí sedněte a najděte kompromis, jak bude ten který rituál probíhat. Kolik času máte, v jakém sledu události půjdou a také jaké následky nastanou, přijde-li pozdě do školy nebo vynechá zubní hygienu. Stejné to je s domácími pracemi. Je v pořádku, když se dítě odmala podílí na chodu domácnosti. Každý ze členů by si měl vybrat činnost, která je pro něj přijatelná. Nač nutit syna do mytí nádobí, když bez reptání dvakrát týdně vyluxuje?
Autoritativní výchova, při které pouze rozdáváme rozkazy a povely, může dítě narušit pro zbytek života. Povede ho pouze k nesamostatnosti, submisivitě a často i vnitřnímu strachu. Takový člověk hodnotí sám sebe pouze skrze druhé. Má panickou hrůzu z kritiky a vše podřídí tomu, aby u ostatních obstál. Dítě by se také mělo naučit, že celý svět funguje právě na základě určitých mantinelů a pravidel. Jejich nerespektování pak samozřejmě s sebou nese následky. A pokud se podíváte na život těch, kteří hází jakékoli zákony za hlavu, najdete příčinu často právě v dětství.
Ze všeho nejdůležitější je mít představu, jak chcete dítě vychovávat. Jaké hodnoty mu chcete vštípit, a následně jít příkladem. Tvrdíte-li mu, že ostatní děti na pískovišti bít nesmí, a doma ho pak za přestupek plácnete přes ruku či zadeček, pouze ho utvrzujete v názoru, že silnější má právo použít fyzické násilí. Důležitá je také již zmiňovaná důslednost a osobní příklad.
