28. února 2015

„Dnes máme k dispozici testy, které umějí odhalit těhotenství už pár dní po početí. Celé těhotenství již neprobíhá ve skrytu jako kdysi, ale pod přepečlivou kontrolou lékařů,“ dodává. Pokud brzy zjistíte, že jste gravidní, přirozeně se k představě mateřství upínáte a náhlý konec vás může velmi zasáhnout. Ženy kdysi o svém změněném stavu nemusely dlouho vědět. I dnes samozřejmě můžete prodělat samovolný potrat, aniž jste stihla zaregistrovat, že jste vůbec byla těhotná. Prostě se vám o pár dnů jakoby opozdí menstruace a s krví vyloučíte i shluk buněk zárodku. Odborníci v takovém případě mluví o takzvané časné těhotenské ztrátě. „Velké téma se ze samovolných potratů stalo až dnes hlavně kvůli tomu, že stoupá neplodnost,“ sděluje lékařka Máslová. Ze zdravotnického hlediska ale spontánní potrat nepředstavuje závažný problém. Zjednodušeně lze říci, že když je plod zdravý, žena ho s nejvyšší pravděpodobností donosí. V opačném případě se ho tělo samo zbaví. O všechno se postará příroda, jejíž výpočty bývají spolehlivější než testy DNA. Nejzávažnější dopad mívá samovolný potrat na psychiku postižených žen. Zjištění, že jejich dítě nebylo životaschopné, pro ně často představuje hluboké duševní trauma.

Stud a prázdnota
„Ženy na samovolný potrat reagují různě,“ tvrdí psychoterapeutka Těšínská. „Můžete cítit smutek, hněv, zlost, závist, pocit křivdy, hanbu, bezmoc, zmatek, ale i úlevu. Také ale nemusíte cítit nic, jen velkou prázdnotu. Moje klientky si často připadají fyzicky i psychicky ,vybagrované’. A mohou se dostavit také pocity viny. Mimo jiné i kvůli zvyšující se neplodnosti v populaci má dnes každé početí pro ženu mnohem větší význam než dříve. Dokáže se k naději na dítě citově upnout již od okamžiku, kdy jí papírek ukáže dvě čárky. Někdy na představě miminka lpí ještě před početím. Proto pak pro ni může být náročnější vyrovnat se se ztrátou. U některých žen se objevují příznaky deprese nebo posttraumatické stresové poruchy, které vyžadují odbornou pomoc. Nepříjemné pocity, které žena přijme, většinou dva nebo tři měsíce po potratu odeznívají. jinak doporučuji vyhledat pomoc zkušeného psychoterapeuta či psychologa,“ soudí odbornice. „Přišla jsem o první dítě, na které celá rodina roky čekala, na začátku pátého měsíce, kdy už mělo embryo potvrzenou srdeční akci a gynekolog mě vyzval, že už můžu své těhotenství rozhlásit,“ vylíčila mi tehdy osmatřicetiletá Marie.

„Byl to šok tím spíš, že můj biologický čas běžel a o další početí jsme se měli podle lékaře pokoušet až za devět měsíců. Byla jsem si jistá, že to je konec. Tehdy mi hodně pomohla moje kamarádka psycholožka, která mi řekla, že potraty jsou celkem běžné a normální. A že když žena nikdy těhotná nebyla, musí se její tělo napřed nějakým zkušebním těhotenstvím hormonálně nastimulovat. A příště že už těhotenství proběhne v pořádku. Nevím, jestli si to vymyslela, aby mě utěšila, ale všechno se stalo přesně tak, jak předpověděla!“ Pokud takto přijdete o čekané dítě, pomůže vám vyrovnat se s pocitem ztráty, když přijmete fakt, že vaše tělo rozhodlo správně a ví nejlépe, co je pro vás dobré. „Zkuste se těšit ze skutečnosti, že vy i partner jste oba plodní a vaše tělo prokázalo schopnost počít, a važte si každého dne, který jste dokázala plod nosit.“ Je škoda, že ženy mezi sebou tuto zkušenost příliš nesdílejí. Na samovolný potrat se tak v laickém povědomí pohlíží spíš jako na problém.