28. února 2015
 | 
Foto: Shutterstock
Jásala jste, že jste těhotná, jenže pak jste začala krvácet... Zjišťovali jsme, proč tolik těhotenství končí samovolným potratem i proč to pro vás vlastně může být dobrá zpráva!
1 / 3

Než jsem začala psát tento článek, znala jsem jen jednu ženu, která prodělala samovolný potrat. Lucii. Když jí před dvěma lety vyšel pozitivně těhotenský test, popadla telefon a radostně všem oznamovala svůj jiný stav. O dítě se snažila rok. Vyslechla si desítky gratulací, vymýšlela jména a sháněla výbavu. Jenomže za čtyři týdny začala krvácet! Utíkala na prohlídku a domů se vrátila s pláčem. Zárodek nepřežil. Ještě ten den jí v nemocnici vyčistili dělohu a poslali domů, ať se o dítě pokusí nejdříve za devět měsíců. „Až budeš těhotná, hlavně to nikomu neříkej, dokud v tom nebudeš alespoň tři měsíce,“ poučovala mě pak v slzách. Těžší než vyrovnat se se ztrátou pro ni totiž bylo všem sdělit, že už těhotná není. Touto zásadou se řídí spousta žen. Když jsem se kamarádkám zmínila o tématu tohoto článku, mnohé k mému úžasu zareagovaly: „Stává se to, taky jsem jednou potratila.“ Najednou se kolem mě objevilo hned pět žen s podobným prožitkem jako Lucie (tři už od té doby šťastně porodily). Proč si mi nepostěžovaly dřív? „Nebylo to nic, čím bych se chtěla chlubit. Ani nejbližší mě nedokázali podpořit. Nevěděli, jestli mě mají litovat, nebo utěšovat, takže na mě jen zírali a já si pořád dokola kladla otázku: Proč já? Proč právě já?“ svěřila se mi jedna. Podle lékařských odhadů končí spontánním potratem každé osmé těhotenství. Potrácíme běžně a v některých případech je to jen dobře!

Osud nedonošenců
Důvody, proč nemusíte donosit dítě, jsou dvojího druhu. Problém může buď  vězet ve vašem těle, anebo v kvalitě zárodku. „Pokud netrpíte žádnou závažnější nemocí, která by začala před otěhotněním nebo během těhotenství, převládají důvody na straně plodu,“ vysvětluje lékařka a zakladatelka pražského Centra psychosomatické péče Helena Máslová. „Ne každé početí je úspěšné a ne každý zárodek je životaschopný. Jestliže je defektní koncepce, těhotenství většinou samo skončí. V podstatě se jedná o selekci životaschopných a zdravých zárodků už na úplném počátku.“ Jakékoliv výčitky, že jste ve svém těle nedokázala udržet dítě, jsou proto zbytečné. Tělo vám samo prokázalo službu. Než abyste porodila postižené dítě, prostě těhotenství ukončilo. Navíc většinou hned v prvních týdnech těhotenství, tedy v době, kdy jste o něm ještě nestihla informovat zaměstnavatele. Stejně často, dokonce spíš častěji, potrácely i ženy v minulosti. Svým způsobem s možným samovolným potratem počítaly a nijak si ho nevyčítaly. „Ještě před sto lety měla zkušenost s potratem snad každá žena. Do šestnáctého týdne těhotenství se o změněném stavu nedoporučovalo nehovořit,“ říká soukromá pražská psychoterapeutka Zuzana Těšínská, která se věnuje mimo jiné ženám, jež přišly o nenarozené dítě.

1 / 3