Myšlenka této podoby stravování se zrodila těsně po druhé světové válce, kdy bylo zapotřebí dokrmit podvyživené děti. Po sedmdesáti letech místo podváhy bojujeme spíše s nadváhou a rozmlsaností našich dětí.
Kuchaři v jídelnách jsou velmi často mezi dvěma mlýnskými kameny. Musí splnit legislativu, vařit zdravě a navíc chutně. Každá školní jídelna připravuje menu pro své strávníky na základě předepsaného spotřebního koše. Ten určuje, jaké potraviny a z jakých kategorií musí jídelna za jeden měsíc přichystat. „V posledních letech se spotřební koš rozšířil hlavně o ryby, zeleninu a luštěniny, aby splňoval zásady současné zdravé výživy. Proto můžeme říct, že školní jídelny vaří zdravě,“ říká Alena Strosserová, odbornice na výživu a školní stravování.
Svůj pohled na životosprávu dětí má také odbornice na výživu Kateřina Cajthamlová: „Stravování dětí a dospělých se velmi liší a dětský organismus potřebuje ke správnému vývoji jinou skladbu základních živin. Je důležité dát si pozor na čtyři zla ve stravě: bílý cukr, nasycené tuky, sůl a bílou mouku. Špatná výživa může způsobit řadu zdravotních komplikací a u dětí pak může docházet i k podvýživě. Děti a dospívající se dnes navíc téměř nehýbou a nesportují.“
Jídlo v ceně konzervy
Základním omezením pro kreativitu ve školní jídelně jsou peníze. Zatímco rodiče platí za stravování svého potomka mezi dvaceti a třiceti korunami, dalších šedesát procent z finální částky dotuje stát. Není se tedy co divit, že jsou to právě úřady, které nakonec určují, co budou školáci jíst.
Někdo chce méně ryb, jiný více zeleniny, další by ocenil jídlo pro vegetariána. Není však v silách školy vyhovět všem. Záleží na fantazii a přístupu jednotlivých kuchařských týmů. Že to jde, když se chce, dokazuje soutěž o nejlepší školní jídelnu. Za pečlivě sestavené menu by se nemusely stydět ani prověřené restaurace.