16. prosince 2010
Když se řekne „muž“, jen se pousmějí. Pro ně je postradatelný. Ale co jejich děti? Potřebují, či nepotřebují mužský vzor?
1 / 2

Malé děti jsou trochu jako opičky, chovají se tak, jak vidí u nás, dělají to, co my, zkrátka napodobují. Pokud žije mezi ženami děvče, pak určitě není na škodu, že okoukává styl chování od své matky. Horší ale je, že vlastně vůbec neví, jak se chovat k mužům, protože právě to doma nevidí. Jak s nimi zacházet, jak na ně reagovat, jak se vypořádat s ponožkami pod postelí, vousy na umyvadle i s letmými polibky a vyznáními lásky. Chlapci, kteří žijí mezi ženami, pravděpodobně pociťují absenci mužského vzoru ještě více. Jejich mužskými vzory se stávají televizní hrdinové – „bojovníci“, kteří často v zájmu „dobré věci“ používají násilí. Ne každý je však superman nebo „chlapák“ s koltem u pasu. V praxi nelze řešit problémy pěstí, je třeba i mluvit, vyjednávat, uzavírat kompromisy, brát ohled na manželku, rodinu, společnost…

Psychologové, kteří se zabývali dětmi vychovávanými v SOS vesničkách pouze ženami, zjistili, že chlapci měli v dospělém věku poměrně velké sklony k trestné činnosti a značné problémy při budování partnerských vztahů. Problémy však v posledních letech nastávají také v úplných západních rodinách, kde otec tráví většinu dne v práci a do výchovy příliš nezasahuje. Synům pak chybí respekt vůči němu. Chlapec snadno nevědomě přebírá roli muže-otce-partnera pro matku a s vlastním otcem soupeří. A tak přichází o možnost objevit a využít svou mužskou sílu a tato nevědomá neúcta k mužské energii a hodnotám se předává z generace na generaci. Patriarchát se dostal pod tlak. Moderní, novodobá generace se odpoutává od starých hodnot. Poprvé si člověk může dovolit luxus zpochybnit tradici. Tak pomalu vzniká celosvětové mužské hnutí, jehož cílem je pozitivní a vášnivé mužství, které chce pryč od vlastního paralyzujícího sebepochybování. A nejen od vlastního. Zkuste se jednou zaměřit na televizní reklamy – v každé druhé dělá muž něco špatně…

1 / 2