Na jaře se prý rodí veselí a bezstarostní jedinci. V létě převážně pozitivně smýšlející lidé, kteří ale rychle mění nálady. Lidé narození na podzim jsou většinou melancholici a depresáci a ti zimní - to jsou lidé s hroší kůží, které nic nerozhodí. Velcí racionalisté.
Něco podobného vlastně tvrdí horoskopy, akorát že ty to mají ještě rozdělené po měsících. Kdybych ale měla vzít jen vzorek lidí, nás ženy, můžou se jít všichni vědci i astrologové se svými teoriemi zahrabat v momentě, kdy přijde podzim. To se všechny ženy začnou chovat stejně. Stejně divně.
Podzim pro ženu začíná už prvního září. První září je pro nás alternativní začátek nového roku, máme to zřejmě spojené ještě se školou. Je po létě, pomalu uklízíme všechny tílečka a šatičky hluboko do skříně a bilancujeme. Nad tím, jestli jsme si léto dostatečně užily, co přineslo, co vzalo, proč jsme ani letos nestihly vyrýsovat tělo do plavek, a jak se z toho poučit do příště.
Zavíráme se doma a začínáme si tak nějak víc hnízdit. Hromadíme si čaje a polštářky, zapalujeme vonné svíčky a přemýšlíme, že bysme snad i něco upletly nebo alespoň zavařily dýňový kompot. Že jsme ještě před dvěma měsíci řádily jak urvané z řětězu při svitu měsíce někde na Mácháči nebo v Chorvatsku, to…to jsme nebyly my! A touhu po krátkých milostných vzplanutích vystřídala touha po trvalém láskyplném vztahu. Proboha!
Rozplýváme se nad barevností listí, na fejsbuku sdílíme sofistikované citáty a jsme nebývale klidné, až apatické. U většiny z nás tahle apatie plynule přejde v podzimní depresi.
Užijte si těch pár dní přemýšlení o tom, zda být či nebýt. A pak se seberte a uvědomte si, že odteď až do jara můžete zase nezřízeně žrát. A to je prostě super!
