Vyznat se v batoleti, to je někdy úkol nad lidské síly. Jeho nálady se mění jako aprílové počasí a nikdy neodhadnete, jestli hra skončí smíchem nebo slzami. V?jednu chvíli se dere do náruče, za chvíli vás vztekle odstrkuje a musí dělat všechno samo. Včera si náramně pošmáklo na zeleném hrášku, dnes ho znechuceně plive na koberec.
Děti mezi prvním a druhým rokem jsou už aktivní človíčci s vlastní hlavou a vůlí, jenže zatím neznají ta pravá slova, jimiž by je dokázaly vyjádřit. V touze se dorozumět se někdy chovají prapodivně, takže si připadáte, jako byste byli v cizí zemi a neznali tamní jazyk. Naše rada zní: neberte batole jako malého dospělého – jeho mozek funguje jinak – a naučte se hovořit jeho komplikovanou řečí. Co tedy vaše dítě chce?
JASNÉ POKYNY
Vaše batole se vrhne na hromadu čerstvě vypraného prádla, které jste právě poskládali. Napomenete ho: „Toníčku, nechej to prádlo.“ Zářivě se na vás usměje a hrabe se dál. Napomenete ho důrazněji: „Nesahej na to!“ Ale potomek jen radostně kopne do rozházené kupy oblečení. Teď už křičíte: „Přestaň!“ Váš tón hlasu dítě vyleká, takže sice ustoupí, ale spustí jekot.
Překlad: Proč se zlobíš? Ty si přece taky hraješ s prádlem – já si chci hrát s tebou! A vůbec, nerozumím těm složitým větám, proč neřekneš prostě „ne“?
Nová taktika: Slova jako „nechej to“ nebo „nesmíš“ batole jen zmatou. Když řeknete „nesahej na to“, jeho mozek zachytí jen hlavní část a slyší pouze „sahej“. Jednoduše řekněte „ne“. A potom to slovo opakujte znova a znova. Ještě lepší je najít způsob, jak říct „ano“. Znamená to dopřát dítěti akci, jen ho trochu nasměrovat. Půjčte mu koš na prádlo, do kterého může naházet své plyšáky.
