19. října 2014
Proč se tak spoléháme na taroty, čelenky z peří, turbany a exotická jména? Proč tolik lidí podlehlo meditacím či hledání vnitřního dítěte?
1 / 2

Co dříve byla zábava znuděných paniček v domácnosti, je dnes doménou vzdělaných a zaneprázdněných lidí. Ezoterický průmysl (ano, už to můžeme nazvat průmyslem) mohutně vzkvétá. Jak je možné, že tolik lidí je ochotno uvěřit něčemu a zaplatit za to, o čem nikdo neví jistě, zda a jak vlastně funguje?

U koho skončíte?
O mnohých z ezoterických oblastí jste nikdy neslyšela, a jen co přejde módní ezoterická vlna, už také nikdy neuslyšíte. Jsou to „rychlokvašené okurky“, které vznikly hlavně proto, aby přednášející nemusel pracovat v kanceláři nebo se živit rukama. Ale ne všichni jsou šarlatáni. Někteří ezoteričtí učitelé, přednášející a autoři knih měli sami skutečně pozitivní zážitek s určitým směrem a pevně věří v to, co dělají.

Někdy až do té míry, že si jaksi nevšimnou, že jejich technika nefunguje stejně na všechny, a slepě ji téměř vnucují každému podle jednoho metru. Často jde o odnože tradiční psychologie, kdy tito nadšenci vystavěli celý systém na něčem, co psychologie vytvořila, ale nevytěžila z toho všechen potenciál, nebo o útržky některého ze světových náboženství.

Jak to guru dokázal?
Možná jste i vy už slyšela o kauze gurua, který osvobozoval ženy od bývalých partnerů za pomoci svého penisu, pardon, krystalu. Dobře placený gigolo napadne možná hned někoho, nebo geniální padouch, který vymyslel, jak si báječně užít a ještě si za to nechat zaplatit. Jenže na jeho obranu vystoupilo dost žen s tím, že to, co slíbil, se opravdu stalo.

Ponechme teď stranou etiku, pravdivost nebo psychologickou úroveň toho, co guru nabízel. Pokud má jen jedna žena pocit, že jí to pomohlo, můžeme říct, že to stálo za to. Jenže guru si nechal zaplatit, čímž mezi ním a ženami vznikl obchodní vztah. A platily i ty, které z guruova „krystalu“ žádný přínos neměly, anebo se dokonce později cítily zneužité.

Tajemství úspěchu takových guruů je jasné: nabízejí jednoduché řešení. Mnohem jednodušší než měsíce emoční práce, která by vás čekala po rozchodu s tradiční psychoterapií. Můžete-li si vybrat mezi třemi roky práce na smutku a zklamání a měsícem sexu s někým, kdo má před jménem guru a vypadá jako někdo, s kým byste stejně klidně měla porozchodový sex na uklidněnou, po čem většina z nás sáhne?

Kdo by se nechtěl zbavit existenciální tíže, kdyby k tomu stačilo zabubnovat na buben kolem jeho aury? Kdo by nechtěl odpověď na náročné rozhodnutí na životní křižovatce, kdyby šly výsledky vyčíst předem z karet? A konečně: kdo by nechtěl cítit na chvíli komunitního ducha nebo prostě jen nebýt o víkendu sám, když jediné, co pro to musí udělat, je dorazit na seminář?

1 / 2