17. října 2014
Odhalte všechny ty neviditelné příběhy, kterými sabotujete sebe sama. Změny ve vlastním životě...
1 / 3

Pro většinu z nás plní naše tajné příběhy druhou funkci: používáme je, abychom se do ničeho nemuseli pouštět. Jak naše příběhy zní? Rozhodně mnohem sofistikovaněji než „To nedokážeš, jsi neschopná, to nevyjde…“ Mysl spřádá naše zdánlivě ochranná vlákna do mnohem bohatších a subtilnějších vzorů. Tak pestrých a zamotaných, že znějí jako logické důvody, moudrá hodnocení, nebo dokonce jako správná intuice.

Co šeptá vaše podvědomí
Představte si velmi prostinkou situaci: Jste nezadaná mladá žena na služební cestě a zaparkujete své auto před hotelem. Když vystupujete a zamykáte dveře vozu, všimnete si, že kousek od vás zaparkoval mladý muž a stejně jako vy míří k recepci hotelu. Kráčíte za ním a registrujete ladnou, pevnou chůzi. Už dlouho jste se s žádným novým mužem neseznámila a s jistým vzrušením zjistíte, že zrovna tenhle by vás zajímal.

Třeba ho v recepci oslovíte, napadne vás a vaše tvář se neznatelně šibalsky usměje. Mladý muž dorazí k recepci těsně před vámi, takže stojíte ve frontě jen kousek za ním. Stačí, aby se otočil a vy jste se usmála. Sledujete ho, jak poněkud hlasitě odkládá na recepční pult drahý telefon a klíče od auta. „To ne,“ projede vámi okamžitá reakce. Četla jste přece sto a jeden článek o tom, co znamená, když muž rozloží na stůl mobil a klíče, aby všichni viděli, jak drahé jsou!

Slyšíte, jak vtipkuje s recepční, a hned je vám to jasné! Je to sukničkář. Vaše odhodlání ho oslovit se snižuje téměř k nule. A to ani nevíte, co všechno jste si o něm za těch pár minut stihla pomyslet. Platí a otáčí se pro svůj kufr. Až teď si všimnete, že má na sobě fluorescentně oranžovou kravatu! Vždyť mu musí být nejmíň čtyřicet. No jasně, je to jeden z těch nezodpovědných věčných teenagerů, který z puberty přejde rovnou do krize středního věku…

Muž se otáčí směrem k vám, a když sahá po kufru, jeho oči zavadí o vaše. Vaše pohledy se setkají o půl sekundy déle, než je běžné. Koutky rtů už už cukají do drobného úsměvu. Ale najednou vše ve vás poleje ledové rozhodnutí: Je to praštěný puberťák a sukničkář přece! Strhnete z něj pohled, popadnete svůj kufřík a s nehybným výrazem se kolem něj protáhnete k recepčnímu pultu.

1 / 3