16. října 2014
Adoptovat české dítě není jednoduchý proces a ne vždy to těm, kteří si to přejí, vyjde. Jaká je situace v případě adopcí ze zahraničí?
1 / 2

Třetí svět, chudé státy Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky sužované hladem, válkami, nemocemi nebo přírodními katastrofami, je pověstný sirotčinci, kde často ve velmi bídných podmínkách bez dostatečné lékařské péče a výživy přežívají opuštěné děti. Nemálo Čechů se už rozhodlo pomoci a ujali se zahraničního sirotka, aby mu mohli poskytnout láskyplný domov. Dítě si adoptovali ne na dálku, ale se vším všudy. 

Pro dítě do Konga
„Vždycky jsem tušila, že chci jednou adoptovat dítě. Moje vlastní dcera se narodila, když mi bylo třiatřicet, ale bylo to komplikované těhotenství včetně těžšího porodu, takže mi lékaři nedoporučili znovu otěhotnět,“ vypráví svůj příběh Šárka. „Moc jsme si však s Martinem přáli ještě jedno dítě, a tak jsme požádali o adopci. Během tří a půl roku jsme prošli mnoha psychologickými testy a prověrkami, a vhodné dítě se pro nás nenašlo. Možná zasáhl osud. Na dovolené ve Francii jsme se seznámili s rodinou se třemi malými a roztomilými černošskými dětmi – ačkoli oba rodiče byli nefalšovaní běloši. Dozvěděla jsem se, že děti adoptovali z Afriky – pro Francouze či Američany je tento proces mnohem snazší než pro nás.

Ve Spojených státech adopce funguje přes agentury. Zájemci vyplní dotazník, jak by si dítě představovali včetně rasy, a připojí informace o sobě a fotografie. Biologická matka si na jeho základě může vybrat nového rodiče pro své dítě. Čekací doba je od tří měsíců do tří let. Když se obě strany dohodnou, je ještě takzvaná desetidenní lhůta, kdy si biologický rodič může adopci rozmyslet. My se po návratu obrátili na brněnský Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, přes ten nám to bohužel nevyšlo. 

Ne že by nebyli úředníci vstřícní, všechno nám vysvětlili, ale věci se táhly, bylo to komplikované, úřední šiml nás nepustil dál. Nevzdali jsme se a na jednom internetovém fóru kontaktovali rodinu, které se podařilo adoptovat na vlastní pěst sourozence z Konga. Poradili nám, že to chce peníze, kontakty, čas a odvahu. Ochotu se do příslušné země vydat a třeba tam i nějaký čas žít. Například v Burkina Fasu musíte pobývat dva měsíce, v Burundi měsíc, ale v Togu je to celý rok…

1 / 2