Když Novak Djoković pozvedl letos v červnu nad hlavu pohár pro vítěze tenisového French Open a francouzskému publiku poděkoval v jeho jazyce, potlesk neutichal několik minut. Setkala jsem se s tenistou loni v Monaku, kde při interview plynule přecházel z rodné srbštiny do angličtiny, italštiny a němčiny. A mimo jiné se taky ukázalo, že slušně hraje fotbal. Není sám. Kdo se letos v únoru jen trochu zajímal o české sportovce na olympiádě, nemohlo mu uniknout, že skvělá biatlonistka Gabriela Soukalová taky víc než slušně zpívá, Martina Sáblíková je schopná vyhrávat na bruslích i na kole, ostatně podobně úspěšnou sportovkyní byla i Kateřina Neumannová. Ale zdaleka nejde jenom o sportovce.
Jak to, že Michal Horáček umí psát skvělé texty a zároveň dokázal uspět i jako byznysmen? A jak to, že Karel Gott brilantně zpívá a taky maluje obrazy, za něž jsou lidé ochotní utrácet statisíce? Podobně bychom mohli pokračovat do nekonečna. Dlouhou dobu se předpokládalo, že co odděluje úspěšné lidi od průměrných, je talent a jeho ‚nespravedlivé‘ rozdělování. Teď se ale v literatuře psychologové čím dál častěji zmiňují o tom, že talent vlastně neexistuje. Čím pečlivěji totiž analyzují životopisy slavných a úspěšných, tím víc se zdá, že i když připustíme existenci nadání, je to až to poslední, co hraje roli.
Učit se být úspěšný
Maďarský psycholog vzdělávání László Polgár vyslovil v 60. letech 20. století myšlenku, že lidé se k velkému výkonu nerodí, ale postupně se k němu dopracují. Své teorii věřil natolik, že ji ověřil sám na sobě. Napsal o tomto procesu knihu a následně veřejně požádal ženy, jestli by se za něj některá neprovdala, měla s ním děti a pomohla mu provést experiment – porodit dítě a vychovat z něj mistra. László a maďarsky hovořící učitelka Klara z Ukrajiny, která se přihlásila na inzerát, měli tři dcery. Rozhodli se udělat z nich šachistky, zřejmě proto, že pokrok v šachu je viditelný a jednoduše měřitelný.
Všechny tři měly odmalička domácí výuku spočívající hlavně ve vyučování šachu – každý den hodiny a hodiny. Jak to dopadlo? Nejstarší z nich se v sedmnácti letech stala první ženou, která se kvalifikovala na tehdejší mužský světový šampionát, a mezi nejlepší světové šachistky se zařadily i další dvě.
Podobnou teorii razí rovněž kanadský novinář Malcolm Gladwell, který tvrdí, že úspěch je mnohem víc odrazem toho, kdy a kde se narodíte, či prostředí, v němž vyrůstáte, než prostého faktu, že máte nebo nemáte pro něco předpoklady. Byl by Bill Gates jedním z nejúspěšnějších byznysmenů této planety, kdyby se narodil o dvacet let dřív nebo později než v roce 1955 a kdyby nenavštěvoval střední školu Lakeside, jež v té době jako jedna z mála v celých Spojených státech měla přístup k počítači? – ptá se Gladwell v jedné své knize.
Byl by Jaromír Jágr světovou hokejovou hvězdou, kdyby neměl otce, který ho odmalička nutil dělat tisíc dřepů denně, kromě jiného? A především, byli by všichni úspěšní tam, kde jsou, kdyby je nebavily hodiny dřiny? Úspěšní od průměrných se podle psychologů neliší nadáním, ale sociálním prostředím, osobnostními rysy a způsobem, jak se sebou a svými vlohami nakládají a jak o nich přemýšlejí.
