Když se Jack Nicholson ve filmu Lepší už to nebude vyhýbá škvírám v chodníku, na umytí rukou používá mýdlo zásadně jen jednou a trvá na tom, že každý pokrm může jíst jen novým plastovým příborem, většina diváků se u toho dobře baví. Nepatříte ale náhodou k těm, kteří se v podobném chování poznali? Tiše si přejete, abyste se některých každodenních rituálů zbavili, nebo se za ně alespoň jaksepatří stydíte?
Nechutné otisky prstů
„Nesahat!“ vyjekne kamarádka Jana (27), když se blížím k novému číslu jejího oblíbeného časopisu. Právě si ho přinesla z trafiky. Stejné varování dostávám i ve chvíli, kdy už magazínem pomalu listuje a já spontánně zamířím ukazováčkem do místa, které mě zaujalo. „Co šílíš?“ ohrazuji se nechápavě. Nato se mi od ní dostává kajícného přiznání k její největší ‚deviaci‘. Když si prý koupí jakýkoli časopis nebo knihu, musí to být jen a jen ona, která si ho přečte jako první. Jakmile ho ‚ochmatá‘ někdo jiný, už se ho ani nedotkne. „Zvláště na lesklém papíře nesnesu otisky a otlapkané stránky. Připadá mi to jednoduše nechutné,“ upřesňuje Jana s úšklebkem.
Podle psychologa Karla Humhala jde o zřejmý symptom z okruhu obsedantně kompulzivní, případně fobicko obsedantně kompulzivní poruchy. „Podobnými potížemi trpí mnoho lidí. Jde buď o vtíravé, neodbytné a nepřekonatelné představy či myšlenky, anebo o nutkání k chování,“ vysvětluje psycholog a dodává: „Pokud nejsou příliš silné a časté, lze s nimi docela dobře přežívat. Problém nastává, objevují-li se pravidelně a výrazně či na veřejnosti. Pak se to stává pro člověka i pro jeho okolí neúnosným.
