11. září 2014
Stále více žen děti nechce. Ne jenom teď. Nikdy! Jsou odhodlané setrvat bez nich. Prozradily nám proč.
1 / 3

Moje holčička oslaví koncem roku své první narozeniny. A vidíte, ještě před třemi lety jsem si nedokázala představit, že bych dítě vůbec kdy měla. Kolegyním v redakci jsem bez jakéhokoli zaváhání říkala, že když dítě, tak jedině adoptované. A teď? Teď si nedokážu představit život bez dcery. Pro vás tu teď máme příběhy několika žen, které děti nebudou mít nikdy. Alespoň teď to říkají.

Mimina jedině po dávkách!
Anastazie, artdirektorka, 33 let, Ruska, žije v Praze
„Když jsem se minulý měsíc rozhodla navštívit mámu a tátu v Moskvě, vyzvedávali mě na letišti a pět minut poté, co jsme nasedli do auta, začali starou písničku: Jak moc by si přáli vnoučata a proč ještě nemám děti. Nebylo to poprvé, přestože jim už od osmnácti říkám, že děti nechci. Nikdy! Je to marné, myslím, že moji milí starouškové pořád doufají, že stejně jednou přijdu k rozumu a budou mít nakonec šest vnoučat. Jenže můj názor na věc je nezlomný.

Nejsem mateřský typ. Unesu mimina a malé děti po malých dávkách, třeba u kamarádek, ale jinak drobotinu opravdu nemusím. Vůbec si neumím představit, že bych někdy vkročila do světa matek. Nesnáším plánovat věci, jsem impulsivní, vidím sama sebe jako svobodného ducha. Ráda cestuju a miluju pocit, když nevím, co přijde za minutu, hodinu, týden. Kdybych měla děti, tahle moje spontaneita by musela pryč. Vlastně si dokonce myslím, že mít děti je neuvěřitelně sobecké. Války, chudoba a to, co provádíme na Zemi se životním prostředím, mluví za vše. Proč ještě přispívat k nárůstu populace? Nepotřebuju předávat svou DNA a mít své mini-já. Vystačím si sama se sebou. Nejvíc nechápu umělé oplodnění. Lidi podstupují emocionální traumata během složitých a drahých procedur a přitom je na světě tolik opuštěných dětí k adopci, které zoufale čekají na rodičovskou lásku…

Všeobecně je na ženy vyvíjen velký tlak, aby měly děti. Když jsem byla nedávno u gynekoložky pro antikoncepci, vrtěla nevěřícne hlavou a říkala: ‚Je vám už třiatřicet, jste si jistá, že ještě chcete prášky? Čím budete starší, tím klesá vaše šance otěhotnět…‘ Lidé si myslí, že je s vámi něco v nepořádku, když nejste mateřská… Dávám si velký pozor, abych neotěhotněla, ale kdyby se to náhodou stalo, šla bych na potrat. Každá žena má v této věci právo se svobodně rozhodnout. Kvůli svému postoji k rodině a dětem se mi rozpadly dva dlouhodobé vztahy – oba partneři, stejně jako naši, doufali, že se moje biologické hodiny nakonec ozvou. Chyba. Po rozchodu se mi docela ulevilo.“

1 / 3