Přes veškeré kampaně a dohled škol i sociálních služeb je u nás stále přes 2 % týraných, zneužívaných či zanedbávaných dětí. Česká republika se podle průzkumů řadí mezi státy s největším výskytem týraných dětí. Smutné je, že až v 80 % jsou děti ohroženy tam, kde by se měly cítit nejbezpečněji – doma. Násilníky jsou biologičtí rodiče, především otcové, otčímové, macechy a zbytek příbuzenstva. Nadpoloviční většina případů se týká dětí předškolního věku a vůbec nejvíc jsou ohrožena miminka a batolata. V důsledku špatného zacházení v Česku umírá kolem padesáti dětí ročně! Kvůli lhostejnosti, nevšímavosti či neochotě ‚pálit si prsty‘ trpí zbytečně dlouho tisíce dětí, které si odnášejí dalekosáhlé, mnohdy i celoživotní následky.
Kdo je hrozbou?
Týrající osobou se může stát každý bez ohledu na věk, postavení nebo vzdělání. Záleží na okolnostech. Sklony k tomu mají zejména:
› Ti, kdo byli sami týráni.
› Lidé závislí na alkoholu a dalších drogách.
› Osoby s patologickými povahovými rysy (agresivita, sadismus, sexuální deviace, komplexy méněcennosti…).
› Stresovaní rodiče (přepracovanost či nezaměstnanost, neuspokojivý partnerský vztah…) a lidé v obtížných životních podmínkách (chronická nemoc nebo invalidita, chudoba, vyřazení ze společnosti...).
› Nezralé osoby – příliš mladé či naopak staré na rodičovství.
› Členové sekt, stoupenci alternativního způsobu života apod.
Podle statistik jsou agresory spíše muži, většinou však s vědomím a za pasivní podpory partnerky. Ženy zase častěji zanedbávají povinnou péči.
