8. září 2014
Násilí, výprask, psychické týrání, poni­žování nebo ‚jen‘ nezájem. Tomu všemu jsou některé děti vystaveny. Nebuďme lhostejní!
1 / 2

Přes veškeré kampaně a dohled škol i sociálních služeb je u nás stále přes 2 % týraných, zneužívaných či zanedbávaných dětí. Česká republika se podle průzkumů řadí mezi státy s největším výskytem týraných dětí. Smutné je, že až v 80 % jsou děti ohroženy tam, kde by se měly cítit nejbezpečněji – doma. Násilníky jsou biologičtí rodiče, především otcové, otčímové, macechy a zbytek příbuzenstva. Nadpoloviční většina případů se týká dětí předškolního věku a vůbec nejvíc jsou ohrožena miminka a batolata. V důsledku špatného zacházení v Česku umírá kolem padesáti dětí ročně! Kvůli lhostejnosti, nevšímavosti či neochotě ‚pálit si prsty‘ trpí zbytečně dlouho tisíce dětí, které si odnášejí dalekosáhlé, mnohdy i celoživotní následky.

Kdo je hrozbou?
Týrající osobou se může stát každý bez ohledu na věk, postavení nebo vzdělání. Záleží na okolnostech. Sklony k tomu mají zejména:
→ Ti, kdo byli sami týráni.
→ Lidé závislí na alkoholu a dal­ších drogách.
→ Osoby s patologickými povahovými rysy (agresivita, sadismus, sexuální deviace, komplexy méněcennosti…).
→ Stresovaní rodiče (přepracovanost či nezaměstnanost, neuspokojivý partnerský vztah…) a lidé v obtížných životních podmínkách (chronická nemoc nebo invalidita, chudoba, vyřazení ze společnosti…).
→ Nezralé osoby – příliš mladé či naopak staré na rodičovství.
→ Členové sekt, stoupenci alternativního způsobu života apod.

Podle statistik jsou agresory spíše muži, většinou však s vědomím a za pasivní podpory partnerky. Ženy zase ča­s­těji zanedbávají povinnou péči.

1 / 2