Když se sedmadvacetiletá Eva před časem ocitla s řezavými bolestmi v jednu v noci na pohotovosti, připadala si jako hrdinka špatného vtipu. Akutní zánět močových cest, který jí o chvíli později diagnostikoval mladý doktor v Motole, představoval jen vrchol ledovce. Už celý měsíc zažívala jednu katastrofu za druhou a jen čekala, co horšího ji ještě potká.
„Když mi pak odtáhli auto kvůli špatnému parkování, už jsem ani nezačala nadávat,“ komentuje svou tehdejší životní krizi dnes už spokojená matka tříměsíční holčičky. „Všechno začalo, když jsem odjela na semestr studovat do zahraničí. V té době jsem už žila s partnerem a pomalu jsme plánovali svatbu a děti. Měla jsem před sebou ještě rok doktorského studia a říkala si, že ještě využiju poslední šanci vycestovat za svobodna a bez závazků. Skoro každý den jsem s přítelem skypovala, ale neměla nejmenší tušení, co mě čeká po příjezdu.
Namísto nadšeného uvítání mě Tomáš zchladil oznámením, že bychom přece jen neměli na společný život spěchat a měli si dát chvíli pauzu. Samozřejmě tím jen zakrýval skutečnost, že už tři měsíce randí s jinou. Žili jsme v jeho bytě po babičce, takže jsem se kromě rozchodu musela i ve spěchu vystěhovat. A k tomu se přidaly náhlé starosti o peníze. Komerční nájem vybílil můj bankovní účet a studijní stipendium mi najednou přestalo stačit.
Začala jsem tedy usilovně hledat práci, jenže ačkoliv jsem odpověděla na třicet osm nabídek zaměstnání a absolvovala patnáct pohovorů, sklízela jsem jedno odmítnutí za druhým. Cítila jsem se úplně na dně. Po nocích jsem brečela po ztracené lásce, přes den se užírala nejistotou, z čeho zaplatím účty. A do toho mě chytily ty prudké křeče v podbřišku. Nechápala jsem, proč se to všechno děje právě mně a takhle naráz!“ Podobnou lavinu špatných zpráv jste už možná zažila taky.
S největší pravděpodobností jste tehdy zatnula zuby a čekala, co dalšího se ještě pokazí. Neštěstí přece nechodí nikdy samo. Smršť špatných zpráv ale můžete celkem snadno zastavit.
