31. srpna 2017
Čím větší je očekávání obecenstva, tím zarputilejší je mlčení vašeho potomka? Vzpomeňte si na vlastní dětství!
1 / 2

Všichni se na mě koukali a čekali, až spustím ‚svou‘ část básničky. To ticho bylo nekonečné. Já ze sebe nemohla dostat ani hlásku, natož tři verše. Tuto situaci mám stále v živé pěměti: debakl se odehrál na besídce v mateřské školce, byly mi čtyři roky a měla jsem šaty s velikými červenými květy. Všechny děti se předvedly, jen já mlčela jako zařezaná,“ vzpomíná šestatřicetiletá Zdenka Holečková z Ostravy, která dnes ve svém podniku vede výukové kurzy, takže o nějaké plachosti či studu nemůže být řeč.

I ona tak potvrzuje fakt, že stud patří k normálním dětským reakcím a není potřeba malé ‚mlčochy‘ ze školních besídek a jiných veřejných produkcí za jejich výpadek plísnit. Pokud je stud vašeho juniora ale na obtíž jemu samému, vyhýbá se kolektivu a odmítá účast na nejrůznějších akcích, pak se zamyslete nad tím, jak podpořit jeho sebevědomí a dodat mu odvahy. Rozhodně ale zapomeňte na věty typu: „Ale no tak! Přece by ses nestyděl! Ukaž, co umíš!“ Jejich efekt je totiž přesně opačný.

Máte doma stydlína?
S ostychem dětí se skutečně ‚dá něco dělat‘, ale nepředstavujte si pod tím nějakou léčbu. Jde spíše o změnu přístupu a o povzbuzení. Nejprve je zapotřebí vypozorovat, zda se dítě vůbec stydí, v jakých situacích a také proč (co jeho stud znamená). Stud není potíží jediné věkové kategorie. Dá se říci, že kromě nej­menších miminek se s ním potýkají děti napříč celým věkovým spektrem. Jak rostou, příznaky studu se mění, ale podstata zůstává stejná – obava ze selhání, nedostatečnosti, pozornosti mnoha lidí či pokora před zkušenějšími vede k trémě, někdy i k ‚bloku‘ a selhání.`

Jsou dětské povahy, které už svým založením netouží po pozornosti ostatních (samozřejmě s výjimkou maminky). Nestydí se, jen zkrátka  nechtějí být za ‚opičky‘. Stud se však může zcela nečekaně stát překážkou  i dětem, které jsou naopak rození komedianti a na pozornost jsou zvyklé a vítají ji. Kde je problém? Jsou  jen třeba vynikajícími recitátory, pamatují si dlouhé texty básniček, ale najednou mají tančit…

Projevy studu jsou ale mnohdy tak rafinované, že někteří rodiče netuší, že chování jejich potomka je vedeno právě ostychem. Jak jste na tom vy? Pomoci by vám mohly informace uvedené v boxu za článkem. Nepřipadají vám uvedené signály povědomé? „Rodiče, tím, že jsou s dětmi často, některé jejich projevy úplně přehlížejí, jakoby si na ně zvykli a už je neviděli. Jaký je pak jejich údiv, když jim odborník sdělí, že jejich děti trpí studem či ostychem,“ říká psycholožka Bára Hausnerová.

1 / 2