26. srpna 2014
 | 
Foto: Shutterstock
Pokud si špatně vyberete cereálie k snídani, nanejvýš vám nebudou chutnat. Jestli si ale špatně zvolíte partnera či práci, můžete si tím znepříjemnit celá léta. Jak to zařídit, abyste se rozhodovala správně?
1 / 3

Už jste někdy odešla z obchodu naprosto znechucená, protože nabídka byla tak velká, že si prostě nešlo vybrat? Vím, o čem píšu, stává se mi to celkem pravidelně. Kdybych měla na výběr z deseti džínů, je paradoxně větší pravděpodobnost, že si vyberu, než když je jich v obchodě tolik, že při vstupu ani nedohlédnu na jeho konec. A mám pro vás ještě jednu otázku. Kolikrát jste si v obchodě vybrala něco, abyste o tom dvě minuty poté zapochybovala? Neměla jsem si vzít raději tamty? Červené? Fialové?

Samozřejmě, jde jenom o oblečení, tedy vlastně o nic, řeknete si. Ale to není tak úplně pravda. Jde v první řadě o rozhodování, které se pro spoustu lidí v dnešní době stává stále složitějším. Není divu. O 21. století se dnes hovoří jako o století volby. Život od nás denně vyžaduje rozhodnutí. Některá jsou banální (třeba nákup džínů), jiná však ovlivňují náš život naprosto zásadním způsobem a určují jeho podobu na celá desetiletí.

A tak nepřekvapí, že dost lidí má strach a jsou tak nerozhodní, že některé otázky nechávají viset ve vzduchu nedořešené celé týdny nebo dokonce měsíce a roky. Doufají, že volby budou nakonec ušetřeni, protože dilema se nějak rozsekne bez nich, samo od sebe. Což se buď nikdy nestane, takže mají pocit, že v životě stojí neustále na místě, nebo i ano, jenže pak výsledek není takový, jaký by si přáli. Co s tím? Řešení zní: Začněte volit. A nemá smysl vám lhát, bude to bolet.

Sami za sebe
Abyste se začala rozhodovat chytřeji a bez následných pochybností, je dobré vědět, na co upozorňuje koučka Eva Marková: „Proces rozhodování do značné míry souvisí s celkovou integritou osobnosti, pevností postojů a přesvědčení. Dnešní svět nabízí stále víc variant všeho, a pokud člověk dá pouze na podněty, které přicházejí zvenčí, třeba z reklamy nebo od přátel, pak se nelze divit, že si připadá zoufalý.“

1 / 3