Koncem loňského listopadu panovalo na východním pobřeží nedaleko australského letoviska Coffs Harbour teplé počasí. Vypadalo to na další báječný den. Zhruba sto metrů od břehu lze zahlédnout čtyři surfaře. Jejich krátká prkna líně klouzají po vodě a při společném vyhlížení vln koluje všem v krvi adrenalin. Čtrnáctiletý Lindsay Isaac se drží prkna a pozoruje moře. Vítr si pohrává s mořskou pěnou a nedaleko od něj skotačí ve vlnách další tři kamarádi – Zac Young, Kurt Gillan a Shayden Schrader.
Leží na prknech, pádlují, užívají si pohodu a čekají na velkou vlnu, která by je vynesla až ke skaliskům na obzoru. Najednou dva metry před nimi vyskočí nad hladinu modrostříbrná ryba, dlouhá asi půl metru. Za ní další a pak další. Lesklá pružná těla se třpytí ve slunečních paprscích. „Tuňáci!“ vřískají chlapci nadšením. Jen Lindsay vypadá vyděšeně: „Může tady být taky žralok,“ prohodí. Přátelé ho uklidňují: „Přece se hned nevyděsíš, když uvidíš rybu. Nesmíš si při surfování připouštět strach.“
Protože je Lindsay nejmladší z celé skupiny, důvěřuje starším kamarádům. Už spolu surfují několik let a viděli takové množství ryb, že ani tentokrát není důvod k panice: „Zapudil jsem myšlenku, že je tam dole něco většího,“ vzpomíná Lindsay. Aby Zac, vůdce skupiny, uklidnil situaci, rychle všechny svolává k sobě. „Utvořili jsme kruh a začali se modlit, aby se nám při surfování nic nestalo. Zac byl velmi nábožensky založený a věřil, že díky tomuto rituálu budou naše prosby vyslyšeny.“
Lindsayův instinkt byl v tu chvíli silnější, než sám tušil. Ryby totiž prudce skáčou nad hladinu především v momentech, kdy je nablízku predátor…
