8. prosince 2010
Štve vás, že nemáte lepší místo? Abyste se cítila důležitě, nemusíte hned dávat výpověď. Čtěte, jak vás každá minuta ve vaší práci naplní spokojeností.
1 / 3

„S naší divadelní skupinou občas jezdíme na festivaly a já vždycky žasnu, s jakým nadšením a důležitostí vyprávějí zahraniční kolegové o svých projektech. Když potom dotyčné představení vidím, jsem zklamaná. V porovnání s naším výkonem je jejich výsledek ubohý. Jenže mě by ani ve snu nenapadlo takhle důležitě o naší práci mluvit. Vždyť se pořád máme co učit!” otevřela nedávno v redakci téma hrdosti kolegyně Anička, která kromě psaní pro Cosmo účinkuje v divadle. Shodli jsme se, že Češi pořád ještě mají ve zvyku svou stávající práci shazovat, místo aby ji použili jako zdroj svého sebevědomí.

Možná to znáte. „Pořád ještě děláš tu recepční?“ rýpl si do vás v hospodě kamarád chvíli poté, co vám nadšeně vylíčil svou úžasnou novou pozici televizního produkčního. V tu chvíli mu toužíte odpovědět: „Ne! Nastoupila jsem jako fotografka do reklamní agentury.“ Ráda byste se blýskla, jenomže byste musela lhát. A tak jen sklopíte oči a téma zamluvíte: „Jo, pořád tam tvrdnu.“ Celý týden pak v práci přemýšlíte nad tím, jak strašně vás firma, pro kterou zvedáte telefony, štve. Poznala jste se? Tak pozor! S takovým přístupem budete na svém místě „tvrdnout“ ještě pěkně dlouho.

Spolu s narůstajícími stížnostmi na práci totiž bude klesat i vaše sebevědomí a pocit neschopnosti najít si pořádný džob vám zamoří mysl. Nakonec si nebudete vážit ani svého zaměstnání, ani sama sebe, což vám podrazí nohy, až začnete hledat další místo! Nezáleží na tom, že práce, kterou teď děláte, není vaším vytouženým zaměstnáním a ani ji nehodláte dělat celý život. Teď byste na ni měla být hrdá a opanovat celý prostor, který vám poskytuje. Tyhle důvody vám připomenou vaši cenu!

1. Víte, proč tam jste

Chcete dělat stylistku v časopise, ale přitom každý den trčíte od deseti do šesti v butiku a prodáváte oblečení? Místo tichého proklínání zákaznic se zamyslete, jak jste se na svém místě vlastně ocitla. „Sepište si, co vám ta práce dává a co vám bere,“ radí Kristina  Špryňarová Gotteltová, která vede kariérové kurzy v pražském terapeutickém ateliéru Terra.

„Ve výčtu uveďte všechno – nejen plat, ale i jaké zkušenosti díky ní teď získáváte, kolik vám zbývá volného času, jestli jste ve stresu a podobně. Až budete porovnávat své úsilí s výší odměny, třeba zjistíte, že dáváte mnohem méně, než dostáváte, což vaši nespokojenost může zaplašit.“ I přesto byste nejraději na hodinu skončila, ale dát výpověď si nemůžete dovolit? „Řekněte si: ,Dobře, zůstanu tady ještě tak a tak dlouho, protože mě tahle činnost živí, ale zároveň už začnu podnikat kroky, abych se přiblížila k povolání svých snů,’“ doporučuje koučka. Jakmile si uvědomíte, proč u dané práce setrváváte, hned se do ní pustíte s větším elánem.  

1 / 3